Jak se staví v rozvojové zemi na jižní polokouli? Jak probíhají dodávky materiálu, jak se místní lidé staví k práci a lze vůbec porazit neúnavně škodící termity? Nejen na tyto otázky odpovídá hlavní koordinátor stavby střední školy v zambijském Kashitu, Petr Čanda.
V Zambii se denně potýkají s výzvami, které si v Evropě často ani neuvědomujeme: omezený přístup k materiálům, nedostatečná infrastruktura a komplikovaná logistika. Nic zde nefunguje tak samozřejmě a předvídatelně, jak jsme zvyklí z domova.
„Běžné jsou výpadky elektřiny, výpadky stavebních materiálů. Když třeba má přijet náklaďák s cementem, tak vám nepřijede ani první den, ani druhý den, a nakonec ho třetí den vykládáte ve dvě hodiny ráno. To je tady naprosto běžná věc,“ vzpomíná Petr Čanda.
Z celkového plánu výstavby několika budov stojí aktuálně dvě. Není tedy ani zdaleka hotovo, ale praktické zkušenosti z dosavadních etap ukazují, že prvotní fáze výstavby byly časově náročnější, než by mohly být ty následující.
Místní termiti jsou nepřátelé prakticky všeho dřevěného v okolí. „Je pravda, že když jsme dělali vazníky, tak jsme je nechali na zemi asi tři dny a termiti v nich udělali pořádné díry. Je prostě potřeba s nimi počítat,“ říká Petr.
Zkušenosti z výstavby prvních budov jsou cenným odrazovým můstkem pro další fáze. Je to dlouhodobý závazek, který má hluboký smysl a vytváří podmínky pro lepší budoucnost dětí v oblasti, kde je vzdělání tou nejcennější investicí.
