Funerální architektura – Kolumbária a jejich vývoj se zaměřením na architektonickou formu

1. Úvod

Kolumbárium je specifická funerální stavba určená k ukládání uren s popelem zesnulých, která se v průběhu historie vyvíjela v závislosti na kulturních zvyklostech, technologickém pokroku a urbanistických potřebách. Název pochází z latinského columbarium, což znamená holubník, a odkazuje na typické členění prostoru do pravidelných nik, do nichž se ukládají urny. Tento pohřební koncept je spojen s kremací (žeh, zpopelnění), obřadným spálení těla zemřelého, což je alternativou k tradičním způsobům pohřbu. Svůj největší rozmach kremace zaznamenává zejména v hustě osídlených oblastech, kde dochází k omezení prostoru pro tradiční hřbitovy.

Z architektonického hlediska kolumbária prošla zásadním vývojem. Zatímco ve starověkém Římě byla nejčastěji součástí podzemních pohřebních komplexů a v jejich konstrukci dominovalo kamenné nebo cihlové zdivo, v současnosti se čím dál více prosazují minimalistická, vertikální a ekologická kolumbária, která využívají moderní materiály, jako jsou beton, sklo či kov, a zohledňují požadavky na udržitelnost i pietní atmosféru. Významným trendem je využití moderních technologií a integrace těchto staveb do přírodního prostředí, kde kolumbária často přebírají podobu zahradních nebo parkových pavilonů, nabízejících tiché místo k rozjímání.

Článek se zaměřuje na vývoj kolumbárií od jejich historických kořenů po současné inovace, s důrazem na architektonické aspekty, materiálová řešení a trendy, které určují směr funerální architektury v 21. století.

2. Nejstarší pohřby

O nejstarších pohřbech máme informace z archeologických vykopávek. Ačkoli se nejčastěji vyskytují inhumace (uložení těla do země), je z výzkumů zřejmé, že se kremace praktikovala minimálně od mezolitu (Jones, 2017).

Jednoduché pohřby popel zesnulých ukládaly do hromad zeminy, kamenů nebo do jeskyní. Rozvoj technologií umožnil popel ukládat do dřevěných, keramických nebo kovových uren. Společně s dalšími předměty, které měly symbolický význam pro zesnulého, mohly být urny umístěny i v náročnějších stavbách, jako jsou mohylové hroby, hrobky, náhrobky nebo v kolumbáriích.

3. Starověká kolumbária – vznik a základní formy

Ve starověku dosáhla kolumbária vrcholu svého rozvoje v římské říši, kde se jejich architektonická podoba přizpůsobovala organizaci městských pohřebišť a rozšíření kremace. Kremace byla v římské kultuře běžnou pohřební praxí zejména v období od 1. století př. n. l. do 2. století n. l. (Toynbee, 1971). S nástupem křesťanství však začala kremace postupně ustupovat, protože křesťanská víra kladla důraz na vzkříšení těla při Posledním soudu, což vedlo k preferenci inhumace (Brestovanský, 2017).

Starověká římská kolumbária byla obvykle podzemní nebo polopodzemní stavby, které se nacházely v blízkosti měst, ale vždy mimo jejich posvátnou hranici (pomerium), která zakazovala pohřbívání uvnitř obydlených oblastí (Toynbee, 1971). Vlastní stavby měly pevně danou prostorovou organizaci, která vycházela z několika základních principů:

Modularita a opakovatelnost – stěny byly rozčleněny do pravidelných výklenků (niches), které umožňovaly efektivní ukládání uren.
Přístupová hierarchie – hlavní vstup vedl do centrální komory, odkud vedly menší chodby do dalších sekcí kolumbária.
Vertikální členění prostoru – výklenky byly umístěny v několika úrovních nad sebou, čímž se maximalizovalo využití plochy stěn.

Římská kolumbária byla často víceprostorová, přičemž hlavní sál měl klenutý strop, který umožňoval vizuální dekorace, například fresky nebo štukovou výzdobu (Davies, 2017).

Konstrukční materiály a stavební techniky

Římská kolumbária byla stavěna ze všech v té době běžně používaných trvanlivých materiálů, jednalo se zejména o:

Pálené cihly (opus latericium) – běžný konstrukční prvek, který umožňoval rychlou výstavbu a pevnou strukturu.
Travertin a vápenec – používané na dekorativní části, například na obklady výklenků nebo římsy.
Beton (opus caementicium) – revoluční materiál římské architektury, který umožňoval větší volnost v návrhu prostor.

Konstrukce byla často doplněna omítkami a freskami, které nejen chránily povrch, ale také plnily estetickou a symbolickou funkci.

Podle architektonické formy můžeme římská kolumbária rozdělit do několika základních typů:

Jednoduchá podzemní kolumbária

Malé, komorní stavby, často rodinného charakteru.
Obvykle jediná místnost s výklenky rozmístěnými po stěnách.
Kolumbárium Lucilla Pomponia (Columbarium of Lucilla Pomponia) na Via Latina v Římě. Toto kolumbárium má prostý interiér s výklenky pro urny a zachovalými freskami a epitafy, které odkazují na rodinnou historii (Toynbee, 1971).

Komplexní kolumbária s více místnostmi

Rozlehlé podzemní komplexy určené pro více členů pohřebního spolku (collegia funeratica).
Mnoho propojených místností s hierarchickým uspořádáním prostoru.

Obr. 1 Mausoleum Augusta v Římě, monumentální kruhová pohřební stavba z 1. století př. n. l. sloužící i jako nadzemní kolumbárium

Kolumbárium na Vigna Codini (Columbarium of Vigna Codini) v Římě. Toto kolumbárium je příkladem velkého pohřebního komplexu s mnoha místnostmi a chodbami. Jeho interiér zahrnuje jak jednoduché niky pro urny, tak bohatě zdobené fresky a reliéfy (Davies, 2017).

Nadzemní kolumbária

Méně častá varianta, často s monumentálním charakterem.
Například Mausoleum Augusta, kde byly urny umístěny v členitých stěnách vnějšího ochozu (viz Obr. 1).

Dekorace a výzdoba interiéru

Interiérová výzdoba římských kolumbárií byla výrazně ovlivněna tehdejší funerální estetikou a ikonografií. Často se zde objevovaly:

Fresky a mozaiky – zobrazující mytologické scény, symboly věčného života a posmrtné existence.
Reliéfy a sochařská výzdoba – především busty zesnulých nebo nápisové stély.
Inscripce a epitafy – dochované nápisy popisující zesnulého, jeho rodinné vztahy či společenské postavení (Brestovanský, 2017).

V některých kolumbáriích byly nalezeny symboly ochranných božstev, jako byli Merkur (ochránce duší) nebo Apollón (symbol čistoty a transformace).

Architektonické principy římských kolumbárií měly vliv na vývoj pohřebních staveb v dalších obdobích. Zejména modularita a prostorová efektivita se později projevily v návrhu renesančních a novověkých kolumbárií. Některé prvky, jako pravidelné dělení prostoru do nik, se objevují i v moderní funerální architektuře.

4. Proměna funerální architektury ve středověku

V období středověku došlo v evropské funerální architektuře k zásadním změnám, které ovlivnily i podobu a význam kolumbárií. Zatímco ve starověkém Římě byla kremace běžnou praxí a kolumbária sloužila jako organizované prostory pro ukládání uren, v křesťanské Evropě začala být kremace postupně vytlačována ve prospěch inhumace jako dominantního pohřebního rituálu. Tento vývoj úzce souvisel s teologickými změnami, novým chápáním smrti a posmrtného života a také s proměnou funerální architektury (Brestovanský, 2017). Kremace ale byla běžná v době válek nebo při některých smrtelných epidemiích (Davies, 2017).

Přestože kolumbária jako architektonický typ zanikla, v některých případech se objevila velkolepá hrobková architektura, která měla podobný prostorový koncept – pravidelně uspořádané výklenky nebo sekce pro pohřební schránky. Například některé románské a gotické královské hrobky obsahovaly řady sarkofágů organizované podle hierarchických principů (Davies, 2017).

5. Návrat kolumbárií v 19. a 20. století

Druhá polovina 19. století

V druhé polovině 19. století se kolumbária znovu objevila jako významný architektonický prvek funerální architektury. Hlavní příčinou tohoto návratu byla obnova kremace jako akceptovatelného způsobu pohřbu, podpořená urbanistickými a hygienickými potřebami rostoucích městských populací (Brestovanský, 2017). Na rozdíl od starověkých podzemních kolumbárií byla moderní kolumbária často integrální součástí městských krematorií a hřbitovních komplexů. Kolumbária jako samostatné architektonické objekty se objevují jako součást parkových hřbitovů, kde se prolínají s krajinou.

Prostorově se tato kolumbária vyznačovala:

Otevřenými kolonádami a vnitřními atrii, která umožňovala přirozené osvětlení a pietní atmosféru.
Souměrným a modularizovaným uspořádáním výklenků, které reflektovalo nové racionalistické a funkcionalistické přístupy k architektuře.
Kombinací venkovních a vnitřních pohřebních prostor, což umožňovalo variabilitu v ukládání uren.

Materiály a stylové vlivy

Architektonická forma 19. století byla ovlivněna historizujícími styly, zejména:

Neogotikou a neoklasicismem – monumentální portály, kamenné fasády, sloupořadí a tympanony inspirované antickou a středověkou architekturou.
Art nouveau (secesí) – organické formy, mozaiky a dekorativní výzdoba fasád a interiérů.
Přírodními materiály – především pískovec, mramor a zdobená keramika.

Příklady významných kolumbárií 19. století

Cimitero Monumentale di Milano (Itálie, 1876–1895) – jsou zde umístěna jedno z prvních moderních kolumbárií s neoklasicistními prvky.
Kolumbárium na hřbitově Père Lachaise (Paříž, 1894) – kombinace neogotických a secesních vlivů.
Golders Green Crematorium (Londýn, 1902) – raně modernistická struktura s funkcionalistickými prvky, kde jsou umístěna kolumbária pro uložení uren.
Kolumbárium a pohřební ústav společnosti Dignity Memorial (San Francisko,1898) – příklad neoklasicistní architektury (viz Obr. 2 a Obr. 3).

Obr. 2 Kolumbárium v San Franciscu

Obr. 3 Interiér kolumbária v San Franciscu

Modernistická a funkcionalistická kolumbária 20. století

Ve 20. století ovlivňuje stavbu kolumbárií modernismus a funkcionalismus, což vedlo k minimalizaci dekorací, důrazu na světlo a prostor a použití nových materiálů (Krejčí, 2020).

Nové formy a materiály

Kolumbária se v první polovině 20. století odklonila od historizujících stylů a začala využívat jednoduché geometrické formy a otevřené prostory.

Mezi hlavní inovace patřilo:

Použití železobetonu a skla, které umožnilo větší otevřenost prostoru a přirozené osvětlení.
Minimalistické a funkcionalistické fasády, často s holými betonovými stěnami.
Otevřené galerie a kolonády, které propojují vnitřní a venkovní prostory.

Obr. 4 Skogskyrkogården s kolumbáriem

Významná kolumbária 20. století

Skogskyrkogården (viz Obr. 4), (Stockholm, 1940, architekti Asplund & Lewerentz) – hřbitovní komplex s jedním z prvních modernistických kolumbárií, využívající přirozenou krajinu jako součást architektonického konceptu.
Cementiri de Santa Coloma de Gramenet v Barceloně (1976) – Hřbitov nabízí kolumbária pro uložení uren s popelem zesnulých. V roce 2008 se stal známým díky instalaci solárních panelů na střechy některých hrobek a kolumbárií, čímž přispívá k výrobě obnovitelné energie pro místní komunitu.

6. Současná kolumbária – inovace a trendy

Současná kolumbária tak jako v minulosti reflektují aktuální technologický vývoj, urbanistická omezení a změny v přístupu k pietním místům. S rostoucí urbanizací, ekologickými požadavky a digitalizací pietních praktik se architekti soustředí na nové formy pohřebních prostor, které kombinují efektivitu, estetiku a funkčnost. Mezi hlavní trendy patří vertikální kolumbária, ekologická řešení a digitalizace pietních míst, které ovlivňují materiálové i prostorové koncepty těchto staveb (Brestovanský, 2017).

Vertikální kolumbária jsou progresivním řešením pro hustě osídlené metropole. V Asii, zejména v Hongkongu, Tokiu a Singapuru, vznikají moderní vícepodlažní budovy, které využívají automatizované sysy pro ukládání uren. Tyto stavby mají minimalistický design s využitím betonu, skla a kovu, čímž vytvářejí otevřené a vzdušné prostory.

Příklady automatizovaných vertikálních kolumbárií

Kolumbárium a Zahrada vzpomínek ve Wo Hop Shek – vertikální architektura se spojuje se zelenými technologiemi (viz Obr. 5)
Ruriden Columbarium v Tokiu – digitální epitafy a interaktivní pamětní zóny viz (viz Obr. 6)

Obr. 5 Kolumbárium Wo Hop Shek

Obr. 6 Kolumbárium Ruriden

Ekologická kolumbária se zaměřují na udržitelnost, využívají recyklované materiály, zelené střechy a vegetační fasády. Často jsou začleněna do přírodního prostředí a snaží se o harmonické spojení mezi architekturou a krajinou.

Příklady ekologických a na udržitelnost orientovaných kolumbárií

Obr. 7 Nirvana Memorial Garden v Singapuru

Japonské krematorium Kaze-no-Oka – propojuje minimalistický design s přírodními prvky
Columbarium Nirvana Memorial Garden v Singapuru – funerální architektura se řídí principy feng-šuej a zároveň integruje zelené technologie (viz Obr. 7).

Digitální kolumbária přinášejí nové způsoby uchování památky zesnulých prostřednictvím interaktivních technologií. Virtuální epitafy, holografické projekce a online pamětní sysy umožňují vzdálený přístup k pietním místům a umožňují nové formy vzpomínání. Tyto technologie se objevují především v technologicky vyspělých metropolích, kde se tradiční pohřební rituály přizpůsobují moderním požadavkům společnosti (Davies, 2017).

Obr. 8 Hliněné kolumbárium na hřbitově v obci Mořice (2025)

I v České republice funerální architektura reaguje na nové trendy. Důrazem na úsporu místa a použití moderních digitálních technologií se prezentuje křišťálový strom vzpomínek EIWA v Mariánských Lázních (2024). Toto kolumbárium na ploše 15 m² umožňuje uložit až 600 uren s popelními schránkami či pamětními deskami se jmény zesnulých (Memory Crystal, 2025). Cestou přírodních materiálů a architekturou obrácenou zpět k místním tradicím se ubírá hliněné kolumbárium na hřbitově v obci Mořice (Peřina a Sládeček, 2022), které bylo postaveno za přispění obyvatel obce, dobrovolníků a Fakulty architektury, VUT v Brně (viz Obr. 8).

7. Závěr

Kolumbária, stavby pro pietní uložení popela zesnulých, patří k významným prvkům funerální architektury. Na jejich velký rozmach v dobách starověké římské říše navazuje novověk s potřebou racionality, jednoduchosti forem, využití nových materiálů a efektivního prostorového uspořádání. Vývoj kolumbárií ukazuje, že funerální architektura nejen reaguje na praktické potřeby společnosti, ale také přináší inovativní přístupy v závislosti na technologickém pokroku a religiozitě dané doby. Současné návrhy kolumbárií reflektují jak individuální pietní zvyklosti, tak širší urbanistické a kulturní souvislosti. Kolumbária pro nás tedy nemusí být jen funkčními pohřebními stavbami, ale mohou se stát také architektonickými symboly, které propojují minulost, přítomnost i budoucnost funerální kultury.

8. Literatura

BRESTOVANSKÝ, Petr. Funerální architektura: od pravěku po současnost. 1. vyd. V Praze: České vysoké učení technické v Praze, [2011]. 97 s. ISBN 978-80-01-04464-3.
CEREZO-ROMÁN, Jessica, WESSMAN, Anna a WILLIAMS, Howard, eds. Cremation and the Archaeology of Death. Oxford: Oxford University Press, 2017. ISBN 978-0198798118.
DAVIES, Penelope J. E. Death and the Emperor: Roman Imperial Funerary Monuments from Augustus to Marcus Aurelius. Cambridge: Cambridge University Press, 2017. ISBN 978-1107668190.
GRAY JONES, Amy. Cremation and the Use of Fire in Mesolithic Mortuary Practices in North-West Europe.
KREJČÍ, Pavel. Materiály v funerální architektuře: Od antiky po současnost. Grada, 2020. ISBN 978-80-271-2515-6.
MEMORY CRYSTAL. Columbarium EIWA [online]. [cit. 26. 2. 2025]. Dostupné z:
https://www.memorycrystal.cz/eiwa/columbarium/
PEŘINA, Jan, SLÁDEČEK, Svatopluk. Kolumbárium Mořice. Buildustry [online]. 2022, roč. 2022, č. 1/2022, s. 40–45. ISSN 2454-0382. [cit. 17. 2. 2025]. Dostupné z:
https://www.briainvenia.sk/wp-content/uploads/2022/06/Buildustry-2022_1-WEB.pdf
TOYNBEE, Jocelyn M. C. Death and Burial in the Roman World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1971. ISBN 978-0801855078.

9. Obrazová dokumentace

Obr. 1 AUGUSTUKSEN MAUSELEOMI. Mausoleum Augusta v Římě. [online]. Wikimedia Commons, 2025. [cit. 2025-02-15]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Augustuksen_mauseleomi.JPG.
Obr. 2 YOUNG, Hugh. Columbarium of San Francisco. [online]. English Wikipedia, [cit. 2025-02-15]. Dostupné z:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Columbarium-500.jpg.
Obr. 3 SCHULENBURG, Frank. Intérieur du columbarium de San Francisco, vu depuis le 2e étage. On distingue bien les niches qui abritent les urnes. [online]. Wikimedia Commons, 2019. [cit. 2025-02-15]. Dostupné z:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:San_Francisco_Columbarium_Interior.jpg.
Obr. 4 ARILDV. The Monument Hall in front of the Holy Cross Chapel, the Woodland Cemetery in Stockholm, Sweden. [online]. Wikimedia Commons, 2024. [cit. 2025-02-15]. Dostupné z:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Skogskyrkog%C3%A5rden_June_2024_01.jpg.
Obr. 5 DLTL2010. Wo Hop Shek Kiu Tau Road Columbarium Phase V. [online]. Wikimedia Commons, [cit. 2025-02-15]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Wo_Hop_Shek_Kiu_Tau_Road_Columbarium_Phase_V_(002).JPG.
Obr. 6 MCGRATH, Chris. High-tech LED afterlife in Japan. [online]. CBS News, 2025. [cit. 2025-02-15]. Dostupné z:
https://www.cbsnews.com/pictures/high-tech-led-afterlife-japan/
Obr. 7 NIRVANAFUGUI. Nirvana Memorial Garden Singapore. [online]. Wikimedia Commons, 23. května 2020. [cit. 2025-02-15]. Dostupné z:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nirvana_Memorial_Garden_Singapore_新加坡富贵山庄.jpg.
Obr. 8 VEJPUSTEK, Zdeněk. Kolumbárium Mořice. [Osobní archiv autora], [cit. 2025-02-15]

Poděkování

Článek vznikl za podpory projektu specifického výzkumu Fakulty architektury, VUT v Brně FA-S-21-7541 „Hlína pro lidi. Ekologické a ekonomicky příznivé komunitní stavby z nepálené hlíny.“ https://www.vut.cz/vav/projekty/detail/32785