Když se řekne „advokát“, řada lidí si představí seriózního muže v obleku či taláru, jak vážně cituje paragrafy a prostý člověk mu mnohdy jen stěží rozumí. Karel Friml ale do tohoto stereotypu nikdy nezapadal. Vždycky se snažil právo přiblížit běžným lidem – srozumitelně, vtipně a hlavně tak, aby jim opravdu pomohlo. Doktor Friml advokacii vykonával dlouhé desítky let. Byl advokátem tělem i duší. Bez nadsázky ho lze označit za předního experta na kauzy spojené s motorismem. Celý život také přispíval nemalou měrou k zvýšení právního povědomí, nejen tím, že vydal několik knih, psal do motoristického časopisu Svět motorů, ale i tím, že dlouhé roky spolupracoval s televizí na přiblížení právních témat širší veřejnosti. V neposlední řadě to ale vždy byl, a i nadále je okouzlující společník, který všechny kolem sebe do pár minut nabije neskutečnou vlnou optimismu a nadhledu. Kdo měl možnost s ním strávit společné chvíle, byl bez výjimky ohromen rovněž jeho rozhledem a znalostí práva, filozofie i mezilidských vztahů.
Karel Friml se narodil v roce 1935 v Tachově a jeho velkou láskou byla odmala auta. Dalo by se s trochu nadsázky říci, že se narodil s benzinem v krvi. Možná právě proto se v právu specializoval na dopravní nehody a silniční pravidla.
Napsal o tom řadu knih, například Automobil a paragraf nebo Čas běží i za volantem. Těmito publikacemi pomohl tisícům řidičů pochopit, co mohou a co ne, aniž by museli listovat v zákonících. Jeho znalosti oceňovali i odborníci – působil jako lektor na Ústavu soudního inženýrství v Brně, kde vzdělával budoucí znalce. Právo ale nikdy neviděl jen jako suchý soubor předpisů, ale jako nástroj, jak dělat svět o něco spravedlivější.
Paragrafy na kolech a humor v justici
Karel Friml měl dar vyprávět o právu tak, aby to bylo zábavné. Byl autorem scénáře k filmu Jak napálit advokáta a podílel se na televizním pořadu Auto-moto-revue. Nejznámější je ale asi jeho seriál Paragrafy na kolech, kde s nadhledem vysvětloval dopravní předpisy a soudní případy spojené s řízením auta.
Jeho humor a nadhled mu pomáhaly i v advokátní praxi. A i když měl za sebou desítky složitých případů, nikdy neztratil lidskost. Soudní síně a právnické knihy mu byly blízké, ale nikdy nezapomněl na to nejdůležitější – že právo má sloužit lidem, ne naopak. Jeho kolegové ho znají jako muže se smyslem pro spravedlnost i pro recesi.
Právě jeho schopnost vysvětlovat složité věci jednoduše a s úsměvem ovlivnila i mnohé mladší právníky, kteří se k němu dodnes hlásí jako ke svému mentorovi.
Je také inspirací pro svou rodinu, jeho syn Karel se sice nevydal na právnickou dráhu, ale vybudoval si úspěšnou kariéru v oblasti médií. Aktuálně se věnuje také doktorskému studiu a oklikou se trochu dostává zpět i k právu v návaznosti na jeho výzkum oceňování výtvarného umění ve znaleckých perspektivách právního, ekonomického a uměleckého kontextu. S odstupem času také přiznává, že právě otcův nadhled, důslednost a důvěra ve spravedlnost ho v životě formovaly možná více, než by se na první pohled zdálo. Karel Friml ale s potěšením sleduje, že právní štafetu by mohl jednou převzít vnuk Karel, sedmnáctiletý student Gymnázia Nad Štolou, který vážně uvažuje o studiu na právnické fakultě. A kdo ví, třeba se časem přidá i desetiletý Viktor, zatím žák základní školy, který už teď s oblibou pokládá rodičům i dědovi otázky o tom, co je spravedlivé.
Člověk, který zůstává svůj
Karel Friml je prostě důkazem toho, že právo nemusí být jen suchá písmena na papíře. Dokázal, že advokát může být nejen skvělý odborník, ale také učitel, popularizátor a člověk, který má pochopení pro obyčejné lidi. Jeho nadhled a moudrost je inspirací.
Ostatně, posuďte sami z úryvku z jeho poslední knihy nazvané Žil jsem s justicí, v kterém se ohlíží zpět na svůj život a kariéru: „Je čas bilance, inventury a vzpomínek. Čas usmíření a tlusté čáry. Čas pochopení a závěru. Co mne nakonec usmířilo i s mou profesí, byl zcela neočekávaně Josef Čapek. Shodou okolností právě ten, jehož jsem neměl příliš v lásce a velmi dlouho jsem ani k jeho dílu neměl vztah. Možná i proto, že jsem jako malý měl nad postelí jeho obrázek postav bez obličejů, a to mi jako dítěti vadilo. Mnohem později se mi dostala do rukou jeho malá knížtička, bibliofilské vydání s názvem „psáno do mraků“. A tam jsem nalezl opodstatnění své práce i mého povolání klíč k tomu všemu, co jsem se snažil sebrat, utřídit a pochopit. A Josefa Čapka jsem odprosil. V té své knížtičce si klade v jedné souvislosti otázku, jestli je dobře zlu bránit, když je to tak obtížné, nebezpečné a často bohužel i marné. A na to si vzápětí odpovídá, že bránit zlu je zapotřebí. Už jenom proto, aby se zlo necítilo pánem světa. A to je ten hřebíček na hlavičku, ta trefa do černého a alfa a omega mého povolání. Dnes už vím, že vše vyhrát nejde.“
Milý pane doktore,
dovolte nám, abychom Vám srdečně pogratulovali k Vašim 90. narozeninám!
Za volantem života jste se nikdy neztratil – a to ani bez GPS! Vaše životní jízda byla plná ostrých zatáček, elegantních obratů v jednací síni a pořádného „zvuku motoru“ při obhajobách. Ať už šlo o spor, nebo o staré kabrio, vždy jste věděl, kde je plyn, brzda… a hlavně klakson na připomenutí, že humor je nejlepší palivo. Obdivujeme, s jakou lehkostí jste celý život kombinoval paragrafy s úsměvem a benzín s elegancí.
Děkujeme, že jste nám všem příkladem toho, jak se dá život řídit s noblesou, nadhledem a srdečností.
Přejeme Vám další roky plné zdraví, elánu, radosti, a ještě mnoho šťastných kilometrů za volantem!
Redakce Bulletinu advokacie a Advokátního deníku
Foto: redakce AD
