Dne 20. března 2025 byla ve Sbírce zákonů publikována novela zákona o advokacii, provedená zákonem č. 73/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Jde o rozsáhlou novelu zákona dotýkající se celé řady právních institutů spojených s výkonem advokacie, ať již jde o práva a povinnosti advokátů a advokátních koncipientů, ochranu důvěrnosti informací při komunikaci mezi advokátem a klientem, pravomoci (ale i povinnosti) Komory, správní postih vinklaření a celé řady dalších otázek. Součástí zákona je rovněž nová komplexní úprava úschov peněžních prostředků, jež cílí na minimalizaci potenciálních škod, k nimž v praxi při provádění úschov výjimečně dochází.
Zákon nabývá účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy 1. dubna 2025, s výjimkou bodů týkajících se prohlášení advokáta o pravosti elektronického podpisu, které nabývají účinnosti dnem 1. července 2025, a bodů týkajících se advokátního zkušebního řádu a vzniku garančního fondu, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026.
Nejdůležitější novinky týkající se výkonu advokacie
Zakotvena ochrana důvěrnosti informací při komunikaci mezi advokátem a klientem
Ochrana důvěrnosti informací vychází z právního institutu Attorney-Client Privilege, jak je upraven v celé řadě zahraničních právních řádů. Je založen na principu, podle něhož veškeré zákonem vymezené informace týkající se poskytování právních služeb požívají ochrany skrze důvěrnou povahu těchto dokumentů. Nová právní úprava vychází analogicky z ust. § 1730 o. z., podle něhož platí, že „získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila.“ Nejde tedy o povinnost mlčenlivosti jako takovou, právě naopak – povinnost mlčenlivosti podle § 21 zákona je jedním z projevů (resp. důsledků) důvěrnosti informací, kdy je tato důvěrnost chráněna ze strany advokáta tím, že bez zproštění povinnosti mlčenlivosti je povinen zachovat důvěrnou povahu informací, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb.
Nové ust. § 3a zákona zakotvuje institut ochrany důvěrnosti informací při poskytování právních služeb do českého právního řádu tak, že za důvěrné označuje:
a) informace tvořící obsah komunikace advokáta, advokátního koncipienta a dalších osob podílejících se na poskytování právních služeb [viz § 21 odst. 9 písm. a) zákona] s klientem při výkonu advokacie,
b) informace získané nebo vytvářené při výkonu advokacie nebo v bezprostřední souvislosti s ním, ovšem pouze za podmínky, že z nich lze zjistit informace o obsahu komunikace uvedené výše nebo o poskytovaných právních službách.
V obou případech navíc platí, že informace požívá statusu důvěrnosti pouze tehdy, pokud je důvěrnost v zájmu klienta. Tato podmínka dopadá na případy, kdy je s informacemi, které by byly jinak důvěrné, nakládáno ve prospěch klienta, např. v rámci podání, které advokát činí vůči orgánům veřejné moci, protistraně atd.
Ad a) Informace tvořící obsah komunikace mohou pocházet z jakékoli komunikace mezi advokátem a klientem, bez ohledu na to, jakým způsobem komunikace proběhne a v jaké formě jsou informace zachyceny. Musí však jít o informace týkající se poskytování právních služeb v dané věci danému klientovi; v opačném případě jde o informace, které nemají povahu důvěrných informací a žádné ochrany nepožívají.
Ad b) Informace získané při výkonu advokacie nebo v bezprostřední souvislosti s ním zahrnují veškeré informace, s nimiž advokát přijde do styku při poskytování právních služeb, a to bez ohledu na zdroj a povahu těchto informací. Informace vytvořené advokátem představují široké spektrum informací vznikajících při poskytování právních služeb aktivní činností advokáta, typicky v písemné formě (podání, rozbory atd.). Veškeré tyto informace musí splňovat podmínku, že z nich lze zjistit informace o obsahu komunikace mezi klientem a advokátem (či dalšími osobami podílejícími se na poskytování právních služeb) nebo o poskytovaných právních službách. Základem je tedy ochrana komunikace mezi klientem a advokátem a z nich pramenící informace.
Aby shora vymezené informace požívaly ochrany i za situace, kdy na ně nedopadá povinnost mlčenlivosti advokáta, tedy v případě, že se nacházejí u jiné osoby než u advokáta (či dalších osob podílejících se na výkonu advokacie), musí být tyto informace výslovně označeny tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o důvěrné informace chráněné podle tohoto zákona. Typicky půjde o informace v písemné formě opatřené prohlášením o důvěrnosti informací, jak je v praxi běžně používáno již nyní, ovšem bez konkrétních právních důsledků.
Ochrana důvěrnosti informací je zákonem stanovena tak, že se třetím osobám (tj. osobám odlišným od klienta či advokáta), které získají důvěrné informace, zakazuje tyto informace zneužít nebo prozradit jiné osobě. Základem je tedy zákaz zneužití důvěrných informací, přičemž zneužitím se rozumí použití těchto informací v rozporu s účelem jejich vytvoření nebo poskytnutí. Zejména nesmějí být použity osobami, kterým informace nebyly určeny a které se k nim dostaly např. omylem (typicky zasláním na chybnou adresu elektronické pošty atd.). Jelikož ke zneužití může dojít i bez zveřejnění informací, zákon současně ukládá, aby v případě, že se ke třetím osobám důvěrná informace dostane, nedošlo z jejich strany k prozrazení těchto informací, tj. zakazuje se jejich zpřístupnění dalším osobám, a to bez ohledu na formu tohoto zpřístupnění a okruh osob, kterým byly informace zpřístupněny. Získání důvěrných informací tak zavazuje každého, aby vynaložil přiměřenou péči pro zachování důvěrnosti ve vztahu ke třetím osobám. O porušení této povinnosti půjde nejenom v případě prozrazení informací konkrétní osobě, ale i v případě bezdůvodného zpřístupnění informace jiným. Je rovněž nerozhodné, zda k prozrazení dochází za úplatu nebo bezúplatně. Nerozhoduje ani vznik újmy na straně klienta – důvěrnost musí být zachována bez ohledu na škodlivost jejich zneužití či zveřejnění.
Ochrana důvěrnosti informací ovšem není absolutní. Ze zákazu prozrazení důvěrných informací jsou zákonem stanoveny dvě výjimky (viz § 3a odst. 3 zákona):
a) je-li zde zákonný důvod k jejich poskytnutí,
b) dá-li k tomu klient souhlas.
Důvěrnost informací tedy nezakládá zákonem stanovenou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, která by prolamovala zákonnou povinnost informace poskytnout, stanoví-li důvod jejich předložení jiný zákon – právě naopak. Pokud jiný zákon ukládá třetí osobě poskytnout konkrétní informaci, je tato osoba povinna danou informaci poskytnout bez ohledu na to, zda jde o důvěrnou informaci ve smyslu zákona o advokacii či nikoli. Druhým případem je souhlas klienta s poskytnutím informací, neboť je to vždy klient, kdo má svrchované dispoziční právo ve vztahu k zachování důvěrnosti informací.
Právní úprava institutu ochrany důvěrnosti informací při výkonu advokacie je tak úpravou ryze hmotněprávní, tj. obligační. Ve spojení s právní skutečností, kterou zde představuje získání určité důvěrné informace, stanoví právní norma v § 3a odst. 3 svým adresátům subjektivní práva a povinnosti. Právem klienta je požadavek na zachování důvěrnosti těchto informací, čemuž odpovídá povinnost každé osoby držící důvěrné informace zdržet se určitého jednání (omittere), tj. zdržet se zneužití nebo prozrazení těchto informací (s uvedenými liberačními důvody). Osobou, která je oprávněna dovolávat se důvěrnosti informací a jejich ochrany, je pouze klient a nikdo jiný, neboť ve vztahu ke klientovi je důvěrnost informací právně konstruována, jak ostatně vyplývá z ústavně zaručeného práva na právní pomoc.
Informovaný souhlas v případě střetu zájmů
Zásadní změnou v pravidlech upravujících střet zájmů, tj. povinnosti advokáta odmítnout poskytnutí právních služeb v zákonem vymezených případech (viz § 19), představuje tzv. informovaný souhlas. V případech podle § 19 odst. 1 písm. a) až c) zákona (tj. v případech, kdy je advokát povinen odmítnout poskytnutí právních služeb, neboť již ve stejné věci nebo ve věci související poskytl právní služby jinému klientovi, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy nového klienta, příp. pokud má advokát o jiném klientovi takové informace, které jsou způsobilé přivodit novému klientovi neoprávněné zvýhodnění), není advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud jsou splněny podmínky stanovené zákonem.
Tyto kumulativní podmínky jsou následující:
a) s poskytnutím právních služeb písemně vysloví souhlas všechny dotčené osoby, tj. jak bývalí klienti, kterým byly předchozí právní služby poskytnuty, tak osoby, které o poskytnutí právních služeb žádají,
b) advokát dotčeným osobám předem sdělí všechny podstatné okolnosti týkající se dané věci; je tedy povinen všechny dotčené osoby poučit ještě předtím, než nové právní služby začne poskytovat,
c) není-li to v neprospěch slabší strany (např. v neprospěch spotřebitele ve vztahu k podnikateli),
d) nedojde-li k ohrožení práv a oprávněných zájmů dotčených osob nebo ke zhoršení jejich postavení; zde bude nezbytné, aby advokát posoudil důsledky poskytnutí právních služeb novému klientovi a vyhodnotil, nakolik by mohlo dojít k ohrožení práv a oprávněných zájmů dotčených osob nebo ke zhoršení jejich postavení tím, že poskytne právní služby novému klientovi.
Udělený souhlas může dotčená osoba kdykoli odvolat; v takovém případě je advokát povinen postupovat podle § 20 zákona a poskytování právních služeb ukončit. Zároveň však platí, že odvolaný souhlas nelze znovu udělit, aby nedocházelo k opakování situace.
Substituce při výkonu advokacie
Podle § 26 odst. 1 zákona se může advokát v rámci svého pověření dát zastoupit jiným advokátem. Vzhledem k tomu, že otázka substituce byla v průběhu doby předmětem mnoha soudních rozhodnutí různého právního názoru, zavádí se pravidlo, že advokát se může nechat zastoupit jiným advokátem pouze tehdy, pokud to klient nevyloučil projevem vůle zachyceným na plné moci. Tímto způsobem tedy lze na základě plné moci vyloučit možnost substituce; pokud možnost substituce v plné moci vyloučena nebude, je advokát povinen ustanovit za sebe svého zástupce, pokud by mu jakákoli překážka (včetně např. jiného jednání) bránila zúčastnit se úkonu právní služby.
Zástupce a nástupce advokáta
Podle dosavadního znění § 27 zákona o advokacii je samostatný advokát povinen ustanovit za sebe jiného advokáta svým zástupcem, pokud u něj vznikne překážka ve výkonu advokacie. Jde o protektivní ustanovení cílící na ochranu klienta, jenž je v případě překážek na straně advokáta vystaven nebezpečí, že ve vyřizované věci zůstane bez právní pomoci. U ostatních forem výkonu advokacie nebyla tato povinnost zakotvena z toho důvodu, že zde existují další advokáti, kteří klientovi za dané situace poskytnou právní služby namísto původního advokáta. Jelikož však zákon o advokacii v minulosti umožnil výkon advokacie rovněž prostřednictvím jednočlenné společnosti s ručením omezeným, vyvstala potřeba rovněž pro tento případ uložit takovémuto advokátovi povinnost postarat se o klienty v případě překážek ve výkonu advokacie tím, že za sebe ustanoví jiného advokáta svým zástupcem. Pokud tak neučiní, určí jeho zástupce Komora. To samé platí pro ustanovení nástupce v případě vyškrtnutí jediného společníka společnosti ze seznamu advokátů.
Zároveň se mění povinnost Komory určit nástupce advokáta vždy a za všech okolností, dojde-li k vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů. Vzhledem k tomu, že v praxi dochází mnohdy k vyškrtnutí ze seznamu advokátů na základě žádosti advokáta za situace, kdy tento advokát nemá v okamžiku vyškrtnutí žádné klienty (např. z důvodu odchodu do důchodu), jeví se povinnost ustanovit nástupce vždy a za všech okolností jako nadbytečná. Nově bude mít Komora povinnost ustanovit nástupce pouze tehdy, je-li to nezbytné k ochraně práv a právem chráněných zájmů klientů vyškrtnutého advokáta.
Sídlo advokáta
Podle dosavadního znění § 13 zákona má advokát povinnost mít na území ČR sídlo, a to i v případě pozastavení výkonu advokacie. Vzhledem k tomu, že pozastavením výkonu advokacie dochází k suspendování oprávnění poskytovat právní služby, stává se povinnost advokáta mít sídlo zapsané v seznamu advokátů nadbytečná a tato povinnost se u pozastavených advokátů ruší. Smyslem a účelem sídla je možnost klienta v daném místě komunikovat s advokátem v jeho klientské věci, což u pozastaveného advokáta odpadá.
Dílčí změnu doznala i otázka sídla advokáta, který vykonává advokacii ve společnosti. Nově bude sídlem tohoto advokáta sídlo této společnosti, a to ze zákona.
Zánik účasti advokáta ve společnosti
S účinností zákona došlo ke změně pravidel pro ukončení účasti advokáta v advokátní společnosti. Doposud k zániku účasti advokáta ve společnosti docházelo jeho vyškrtnutím ze seznamu advokátů (příp. převodem obchodního podílu na jinou osobu); nově k zániku účasti dojde také změnou způsobu výkonu advokacie postupem podle § 29 zákona, tj. oznámením Komoře o změně způsobu výkonu advokacie.
K tomuto dni také dojde k zániku účasti ve společnosti a ke vzniku práva na vypořádací podíl ve smyslu zákona o obchodních korporacích. Dojde tak ke zvýšení pružnosti při změně způsobů výkonu advokacie, kdy advokát-společník nebude muset čekat na zánik své účasti ve společnosti převodem obchodního podílu ani nebude muset přistupovat k drakonickému řešení, kterým vyškrtnutí ze seznamu advokátů bezesporu je.
Zrušení seznamů sdružení, společností a zahraničních společností
Pro obsoletnost došlo ke zrušení některých seznamů doposud Komorou formálně vedených, konkrétně seznamů sdružení, společností a zahraničních společností.
Údaje o tom, jakou formou je advokacie v těchto případech vykonávána, jakož i další údaje týkající se sdružení, společností a zahraničních společností, jsou již v současné době vedeny jednotně v seznamu advokátů, a není proto potřeba vést odděleně jiné seznamy.
ČAK nebude kárně stíhat advokáty za výkon politických práv
V minulosti byly v kárném řízení projednávány některé kárné žaloby, v jejichž rámci se řešila kárná odpovědnost advokáta za projevy na veřejnosti, které nesouvisely s výkonem advokacie, avšak dosahovaly takové intenzity, že ohrožovaly důstojnost a vážnost advokátního stavu jako takového. Změna zákona v tomto směru přináší dílčí zpřesnění. Dosavadní povinnost advokáta postupovat při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu a povinnost za tím účelem dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže, se doplňuje o ustanovení, že plněním těchto povinností nesmí být dotčen výkon politických práv.
Politickými právy jsou dle Listiny základních práv a svobod svoboda projevu, právo na informace, petiční právo, shromažďovací právo, sdružovací právo, volební právo a právo na odpor. Lze předpokládat, že novela cílí zejména na svobodu projevu. Aplikace limitů ústavního práva rovněž na jejich výkon advokáty v souvislosti s kárnou odpovědností se předpokládá.
Jen minimální výše pojistného plnění u individuálního pojištění
Podle dosavadního znění § 24c odst. 2 zákona byl individuálně pojištěný advokát povinen uzavřít takovou individuální pojistnou smlouvu, aby limit pojistného plnění byl stejný nebo vyšší než limit pojistného plnění sjednaný Komorou v rámci hromadného pojištění advokátů. Toto ustanovení však bylo v přímém rozporu s minimálními limity pojistného plnění stanovenými stavovským předpisem (viz usnesení č. 4/2009 Věstníku, kterým se stanoví minimální limity pojistného plnění z pojištění advokátů), které by se v případě vyššího limitu u hromadného pojištění advokátů na individuální pojištění nevztahovalo.
Proto se tato podmínka ruší, což znamená, že individuálně pojištěný advokát bude povinen mít minimální limit pojistného plnění odpovídající stavovskému předpisu, bez vazby na hromadné pojištění.
Elektronická identifikace a eLegalizace
Identifikace klienta na dálku
Pro účely potřeby identifikace klienta, jenž se nemůže fyzicky dostavit k advokátovi za účelem provedení identifikace za jeho osobní přítomnosti, umožní zákon o advokacii identifikaci na dálku, a to spojením prostřednictvím videokonference se současným využitím prostředků pro elektronickou identifikaci. Jde o obdobné ustanovení, které je zakotveno v notářském řádu a nově umožní advokátům, aby prostřednictvím videokonference za použití libovolných aplikací identifikovali klienta, jenž se zároveň prokáže prostředkem pro elektronickou identifikaci.
Obdobně jako při využití prostředku pro elektronickou identifikaci v AML zákoně musí tento prostředek splňovat:
a) technické specifikace, normy a postupy pro vysokou úroveň záruky stanovené přímo použitelným předpisem EU upravujícím minimální technické specifikace, normy a postupy pro úrovně záruky prostředků pro elektronickou identifikaci a který je vydáván a používán v rámci kvalifikovaného systému podle zákona o elektronické identifikaci, nebo
b) podmínky, za kterých lze použít prostředek pro elektronickou identifikaci pro účely prokázání totožnosti, které vyžaduje zvláštní právní předpis nebo výkon působnosti, mimo rámec kvalifikovaného systému podle zákona upravujícího činnost bank.
Ad a) Elektronická identifikace osob je upravena zák. č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů, nařízením EP a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, a dále prováděcím nařízením Komise (EU) č. 2015/1502, kterým se stanoví minimální technické specifikace a postupy pro úrovně záruky prostředků pro elektronickou identifikaci podle čl. 8 odst. 3 nařízení EP a Rady (EU) č. 910/2014. Prostředky pro elektronickou identifikaci poskytuje v rámci kvalifikovaného elektronického systému tzv. kvalifikovaný správce. K dosažení vysoké úrovně záruky pro prostředky pro elektronickou identifikaci je nezbytné dodržovat specifikace, normy a postupy v souvislosti s vydáváním a užíváním takových prostředků, jak jsou vymezeny v čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení 910/2014 a v prováděcím nařízení Komise (EU) 2015/1502. Občanský průkaz s identifikačním certifikátem občanského průkazu vydaný ČR se považuje za prostředek elektronické identifikace s vysokou úrovní záruky, čímž splňuje podmínky stanovené jak zákonem o advokacii, tak AML zákonem.
Ad b) Podle § 38ac zák. o bankách je umožněno, aby pro účely identifikace požadované právním předpisem mohl být využit prostředek pro elektronickou identifikaci vydaný bankou, pobočkou zahraniční banky nebo poskytovatelem identifikačních služeb mimo kvalifikovaný systém, a to za podmínek uvedených v § 38ab odst. 1 a v § 38ac odst. 1 zák. o bankách. Elektronickou identifikaci podle § 38ac odst. 1 zák. o bankách je možné provést pouze u osob uvedených v § 38ac odst. 3 zák. o bankách, tj. u banky nebo pobočky zahraniční banky, která tento prostředek vydala, nebo poskytovatele identifikačních služeb, pokud je totožnost poskytovateli identifikačních služeb potvrzena bankou nebo pobočkou zahraniční banky, která tento prostředek vydala.
Shora uvedené způsoby identifikace umožňuje již v současné době ust. § 8a AML zákona s tím, že při plnění povinností dle AML zákona použije advokát tento způsob identifikace klienta dle § 8a. Úprava v zákoně o advokacii tedy dopadá na veškeré ostatní případy identifikace klienta než podle AML zákona.
Prohlášení advokáta o pravosti elektronického podpisu
Prohlášení advokáta podle § 25a zákona má stejné účinky jako tzv. legalizace, tzn. úřední ověření podpisu. Podle zák. č. 21/2006 Sb., o ověřování, ve znění pozdějších předpisů, je možné provést legalizaci rovněž u elektronického podpisu, a to prostřednictvím Czech POINTu. Zákon o advokacii sice od předchozí novelizace umožňoval, aby advokát provedl rovněž prohlášení o pravosti elektronického podpisu, nebyla však jasná forma a náležitosti takovéhoto postupu. Proto se nově stanoví, že advokát tak bude činit stejně jako ověřovací orgány prostřednictvím nástroje CzechPOINT@office, podobně jako v případě autorizované konverze dokumentů. Technickou stránku věci bude řešit vyhláška Ministerstva spravedlnosti, analogická k vyhlášce č. 36/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Na zpřístupnění této nové funkce advokátům pracuje Digitální a informační agentura jakožto věcně příslušný ústřední orgán státní správy.
Zkouška pro účely autorizované konverze dokumentů
V minulosti vyvstala otázka, zda advokát jakožto osoba oprávněná provádět autorizovanou konverzi dokumentů na žádost je či není povinen složit k tomu určenou zkoušku ve smyslu § 30 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Novela zákona o advokacii tuto otázku výslovně řeší tak, že složení zkoušky podle zvláštního zákona (tj. podle zák. č. 300/2008 Sb.) se nevyžaduje.
S tím souvisí i otázka, zda se advokát může nechat při autorizované konverzi dokumentů zastoupit advokátním koncipientem nebo jiným zaměstnancem – nemůže, neboť pro autorizovanou konverzi dokumentů je nezbytný kvalifikovaný certifikát advokáta, a k tomu nemůže advokát zmocnit jinou osobu, neboť by nakládala s cizím certifikátem.
Změny týkající se sněmu
Možnost konat sněm hybridně a rozhodovat per rollam
V době pandemie onemocnění covid-19 reálně hrozilo, že Komora nebude moci svolat sněm, neboť by jí v tom bránila protipandemická opatření. Novela zákona proto přinesla možnost, aby se advokáti mohli sněmu účastnit prostřednictvím technických prostředků na dálku, tj. „online“. Počínaje 9. sněmem, svolaným na 3. 10. 2025, se tak bude jednání nejvyššího orgánu Komory konat hybridním způsobem, tj. buď za osobní účasti advokáta, nebo online. Umožní to advokátům, jejichž pracovní rozvrh by jim za normálních okolností znemožnil účast na sněmu, tuto překážku překonat.
Pro tento účel svěřil zákon v přechodných ustanoveních představenstvu pravomoc přijmout změny dotčených stavovských předpisů tak, aby se tímto způsobem mohl konat již 9. sněm bez toho, aniž by musel sněm nejprve přijmout změny těchto předpisů. Změny se dotknou jak jednacího řádu sněmu, tak stálého volebního řádu sněmu a organizačního řádu České advokátní komory.
Díky těmto změnám se již nebude volit prostřednictvím papírových hlasovacích lístků, ale prostřednictvím elektronických hlasovacích lístků skrze zabezpečenou zónu Portálu ČAK na webových stránkách Komory. Sčítání hlasů bude rovněž probíhat elektronicky v rámci elektronického hlasovacího systému, a odpadne tak nutnost sčítání hlasovacích lístků volební komisí nebo prostřednictvím výpočetní techniky. Rovněž hlasování na sněmu o jednotlivých usneseních již nebude probíhat zvednutím ruky, ale prostřednictvím elektronického hlasovacího systému. Advokát tak bude moci odvolit a hlasovat prakticky odkudkoli. Součástí hybridního konání sněmu bude pochopitelně rovněž streamování přímého přenosu z jednacího sálu, jak tomu bylo již v minulosti u předchozího sněmu.
Zásadní změnu představuje rovněž možnost, aby sněm přijal své usnesení i mimo zasedání, tj. per rollam v době mezi konáním dvou sněmů jako takových. Umožní to větší flexibilitu při přijímání změn stavovských předpisů, jejichž přijetí je vyhrazeno nejvyššímu orgánu Komory. Podrobnosti stanoví jednací řád sněmu a organizační řád České advokátní komory. Předpokládá se, že návrh na přijetí usnesení sněmu mimo zasedání bude moci předložit ten, komu zákon svěřuje oprávnění svolat sněm, tj. představenstvo, kontrolní rada nebo skupina advokátů.
S volbami do orgánů Komory souvisí i změna délky funkčního období členů volených orgánů a jejich náhradníků – aby se zamezilo situaci, kdy čtyřleté funkční období skončí uplynutím doby ještě před konáním dalšího sněmu, čímž by došlo k ochromení činnosti Komory, stanoví zákon, že funkční období členů volených orgánů a jejich náhradníků je čtyřleté, ale neskončí dříve, než budou zvoleni noví členové těchto orgánů.
Změny v počtech členů orgánů Komory
Zákon nově svěřuje oprávnění stanovit počet členů kontrolní rady, kárné komise a odvolací kárné komise Komoře jako takové, a to prostřednictvím organizačního řádu.
Do budoucna proto může počet členů korigovat samotná Komora podle aktuálních potřeb, bez nutnosti provést změnu zákona.
Zkušební komise
Doposud absentující právní úprava zkušební komise byla novelou doplněna tak, že zahrnuje mj. i podmínky pro členství v tomto orgánu Komory, jehož členy nevolí sněm, ale jmenuje ministr spravedlnosti. Členem zkušební komise může být pouze advokát, soudce nebo odborník z právní teorie nebo praxe.
Byla rovněž stanovena právní úprava odvolávání členů zkušební komise, a to tak, že ministr spravedlnosti na návrh Komory člena zkušební komise odvolá, pokud přestal splňovat podmínky stanovené pro způsobilost být členem zkušební komise, popř. z jiných vážných důvodů.
Novinky pro advokátní koncipienty a koncipientky
Výkon právní praxe advokátního koncipienta na „zkrácený úvazek“
Dosavadní právní úprava vyžadovala, aby advokátní koncipient vykonával právní praxi na stanovenou týdenní pracovní dobu, tj. 40 hodin týdně (viz § 79 odst. 1 zák. práce). Pokud by toto pravidlo neplatilo, bylo by možné obcházet smysl a účel zákona nesmyslně nízkými úvazky, které by popíraly účel řádné přípravy na advokátní zkoušku a výkon advokacie. Na druhou stranu § 241 odst. 2 zák. práce umožňuje, aby určitá skupina zaměstnanců mohla požádat o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, čemuž je zaměstnavatel povinen vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Jde o zaměstnankyně nebo zaměstnance pečující o dítě mladší než 15 let, těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnance, kteří prokáží, že převážně sami dlouhodobě pečují o osobu závislou na pomoci jiného. Pro tyto zaměstnance by snížení pracovní doby vedlo k vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientů pro nedodržení stanovené týdenní pracovní doby. Proto novela zákona přináší změnu, aby v případech hodných zvláštního zřetele nemusela být podmínka stanovené týdenní pracovní doby dodržena s tím, že délka právní praxe se úměrně prodlouží. Tj. v případě polovičního „úvazku“ by délka právní praxe advokátního koncipienta činila šest let.
Případy hodné zvláštního zřetele se budou posuzovat individuálně podle okolností každého konkrétního případu, nicméně půjde zejména o typizované případy uvedené shora (tj. v případě péče o dítě mladší než 15 let, těhotných zaměstnankyň nebo u zaměstnanců, kteří prokáží, že převážně sami dlouhodobě pečují o osobu závislou na pomoci jiného), ale i o celou řadu dalších případů, kde to objektivní okolnosti odůvodňují, ať již jde o okolnosti zdravotní, sociální, nebo osobní. Změna má podpořit osoby, u kterých z důvodů zvláštního zřetele hodných časové možnosti neumožňují výkon právní praxe advokátního koncipienta na full-time, aby se navzdory těmto okolnostem mohli řádně připravovat na vstup do profese advokáta.
Zkrácení „úvazku“ nebude moci být takové, aby jeho prostřednictvím docházelo k obcházení účelu a smyslu zákona; nelze proto akceptovat takové zkrácení, které by prakticky vylučovalo řádnou přípravu advokátního koncipienta na advokátní zkoušku a výkon advokacie. O žádosti rozhodne předseda Komory podle § 45 odst. 2 písm. j) zákona.
Jelikož je právní praxe advokátního koncipienta v rámci justičních profesí započitatelná do přípravné právní praxe ostatních profesí (tj. čekatelů a koncipientů podle jiných právních předpisů), je nutné současně s tím stanovit, že pro účely započtení do jiné právní praxe dle zvláštních zákonů se právní praxe dosažená při „částečném úvazku“ naopak úměrně zkracuje, aby tito koncipienti neměli konkurenční výhodu oproti jiným osobám s nezkrácenými „úvazky“. Jinými slovy, pokud bude advokátní koncipient vykonávat právní praxi např. na polovinu stanovené týdenní pracovní doby, získaná praxe se mu podle jiných předpisů započte pouze z jedné poloviny.
Vyškrtnutí advokátního koncipienta ze seznamu při ukončení pracovního poměru
V případě, že advokátnímu koncipientovi skončí pracovní poměr k advokátovi, usazenému evropskému advokátovi, ke společnosti nebo k zahraniční společnosti, ukládá zákon Komoře povinnost vyškrtnout jej ze seznamu advokátních koncipientů, a to rozhodnutím předsedy Komory [viz § 45 odst. 2 písm. e) zákona].
Tento postup s sebou přináší zbytečnou administrativní zátěž, neboť advokátní koncipienti mohou v praxi velmi často měnit zaměstnavatele a pokaždé je potřeba je vyškrtnout rozhodnutím předsedy. Novela zákona proto stanovila, že v tomto případě dochází k vyškrtnutí advokátního koncipienta ze zákona, bez nutnosti rozhodnutí předsedy v dané věci.
Advokátní zkouška
Zvyšuje se maximální možná výše poplatku za advokátní zkoušku, jakož i za ostatní zkoušky dle zákona o advokacii, tj. uznávací zkoušku, zkoušku způsobilosti a mediační zkoušku (včetně zkoušky z rodinné mediace). Nová maximální výše poplatku činí 15 tisíc Kč. Současně s tím dochází ke změně ve vztahu ke splnění tříleté právní praxe jako podmínky pro účast na advokátní zkoušce. Dosavadní právní úprava vyžadovala, aby uchazeč o zkoušku splňoval tříletou právní praxi nejpozději ke dni podání přihlášky. Nově se bude časový test vztahovat až ke dni konání zkoušky.
Samotná zkouška se rovněž dočkala dílčích změn. V první řadě již nebude zkouška upravena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti, ale stavovským předpisem, když pravomoc vydávat advokátní zkušební řád přechází z ministerstva na Komoru, konkrétně na sněm. Dosavadní vyhláška č. 197/1996 Sb., kterou se vydává zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky (advokátní zkušební řád), bude zrušena ke dni 1. ledna 2026 s tím, že bude nahrazena usnesením 9. sněmu, který se koná dne 3. 10. 2025.
Sjednocení pravidel pro vyškrtnutí a pozastavení výkonu advokacie a právní praxe advokátního koncipienta
Novela zákona reaguje na zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, který v § 4 upravuje právo každého činit úkon digitálně, a to jedním z vypočtených způsobů. Zákon o advokacii tuto obecnou právní úpravu adaptuje tak, že žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátů, evropských advokátů nebo advokátních koncipientů, stejně jako žádost o pozastavení výkonu advokacie nebo právní praxe advokátního koncipienta, je žadatel oprávněn podat prostřednictvím:
a) své datové schránky,
b) sítě elektronických komunikací – dokumentem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem nebo opatřeným uznávanou elektronickou pečetí za podmínek stanovených jinými zákony,
c) samoobslužného terminálu v zabezpečené části Portálu ČAK na webových stránkách Komory,
d) listinného podání s úředně ověřeným podpisem.
K pozastavení nebo vyškrtnutí dojde uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém byla žádost Komoře doručena, nebo k pozdějšímu dni uvedenému v žádosti. Záleží tedy především na žadateli, k jakému datu bude svou žádost směřovat, a pouze pro případ, že žádné datum neuvede, nastane daná právní skutečnost uplynutím kalendářního měsíce, kdy byla žádost doručena Komoře jedním ze shora uvedených způsobů.
Konec prohlídek advokátních koncipientů při vstupech do budov soudů
Součástí zákona je rovněž novela zákona o soudech a soudcích (viz část pátá), která přináší podstatnou změnu při provádění prohlídek advokátních koncipientů při vstupu do budov soudů.
Nově se již advokátní koncipienti nebudou muset prohlídkám podrobit, stejně jako advokáti nebo státní zástupci.
Novinky týkající se advokátních úschov a trestů pro vinkláře
Změny v advokátních úschovách
Zásadních změn doznala rovněž tzv. advokátní úschova, tj. úschova peněžních prostředků prováděná advokátem podle zákona o advokacii a stavovských předpisů. Celá řada norem doposud upravených v usnesení představenstva č. 7/2004 Věstníku, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, byla zákonodárcem přenesena do zákona, přičemž současně došlo k radikální úpravě celého institutu, jenž nově zahrnuje i některé povinnosti peněžních ústavů, na jejichž účtech jsou úschovy realizovány.
Peněžní prostředky musí být uloženy pouze na zvláštním účtu advokátní úschovy (tzv. „účet úschovy“) u banky nebo pobočky zahraniční banky anebo spořitelního a úvěrního družstva (dále jen „peněžní ústav“) označeném jako „advokátní úschova“, jehož majitelem je advokát. Pokud advokát vykonává advokacii ve sdružení, může být majitelem účtu úschovy jiný společník sdružení. Pokud advokát vykonává advokacii jako společník společnosti, musí být majitelem účtu tato společnost.
Advokát přijímá peněžní prostředky do úschovy pouze jejich vložením na účet úschovy, nebo bezhotovostním převodem na účet úschovy. Zároveň s tím se zakazuje, aby advokát peněžní prostředky z úschovního účtu vybíral v hotovosti nebo na ně v hotovosti peněžní prostředky vkládal. Vylučuje to tedy možnost, aby klient svěřil advokátovi hotovost za účelem jejího vložení na účet úschovy. Vklad musí provést vždy klient, a to buď složením hotovosti u peněžního ústavu s následným poukázáním na účet úschovy, nebo bezhotovostním převodem.
Advokát je povinen vést na jednom účtu úschovy pouze jednu úschovu, aby se tím odlišily prostředky více klientů z více obchodů (tj. z různých úschov). Pokud by advokát chtěl na jednom úschovním účtu provést další úschovu, musí původní úschovu nejprve zcela vypořádat v souladu se smlouvou, na jejímž základě se úschova realizuje (tj. smlouva o úschově, svěřenská smlouva atp.). Jinými slovy, před vložením nových peněžních prostředků na daný účet úschovy musí být z účtu úschovy vyplaceny veškeré peněžní prostředky z předchozí úschovy. Teprve tehdy je advokát oprávněn realizovat na tomto účtu novou úschovu.
Zakazuje se, aby advokát prováděl úschovu ve vlastní věci, tj. v případě, kdy je stranou daného obchodu, jehož účel se složením peněžních prostředků do úschovy realizuje. Na účet úschovy nesmí advokát uložit jiné peněžní prostředky než ty, které přijal do úschovy na základě smlouvy s klientem.
Před přijetím peněžních prostředků na účet úschovy má advokát povinnost písemně informovat klienty (tj. složitele a oprávněného, je-li účastníkem smlouvy) o těchto skutečnostech:
a) o povinnosti přijmout převzaté peněžní prostředky pouze na účet úschovy,
b) o podmínkách a omezeních při nakládání s peněžními prostředky na účtu úschovy; to zahrnuje zákaz vkladů a výběrů peněžních prostředků na úschovním účtu a povinnost advokáta nakládat s peněžními prostředky pouze v souladu se smlouvou, na jejímž základě se úschova realizuje,
c) o povinnosti peněžního ústavu zaslat složiteli a oprávněnému potvrzení o tom, že vede účet úschovy, které obsahuje číslo účtu úschovy a kontaktní údaje složitele a oprávněného, je-li stranou smlouvy,
d) o podmínkách změny údajů sdělených peněžnímu ústavu; pokud dojde ke změně údajů na straně některého z klientů, advokát tuto změnu oznámí bez zbytečného odkladu bance za účelem odeslání nové notifikace klientům (viz níže).
Další povinnost před přijetím peněžních prostředků na účet úschovy zahrnuje povinnost advokáta elektronicky sdělit peněžnímu ústavu:
a) kontaktní údaje složitele a oprávněného, je-li stranou smlouvy, a to pro účely odeslání potvrzení ze strany banky o tom, že vede účet úschovy s uvedením kontaktních údajů složitele a oprávněného tak, jak byly advokátem peněžnímu ústavu nahlášeny,
b) číslo účtů, na které má být převeden úrok z peněžních prostředků uložených na účtu úschovy; tato povinnost se týká situace, kdy úroky z peněžních prostředků mají připadnout někomu jinému než oprávněnému (tj. např. advokátovi v rámci jeho odměny).
Zákon přináší některé povinnosti rovněž peněžnímu ústavu, jenž vede konkrétní úschovní účet. K těmto povinnostem patří zejména zasílání tzv. notifikací, jejichž prostřednictvím peněžní ústav klientům elektronicky potvrdí, že vede účet úschovy, a sdělí klientům číslo účtu úschovy a kontaktní údaje složitele a oprávněného, které obdržel od advokáta. Pokud klient takovouto notifikaci od banky neobdrží, bude to znamenat, že advokát porušil svou povinnost, což klientovi umožní aktivně se bránit před případnými pohyby na účtu úschovy, které by byly v rozporu se smlouvou. Stejným způsobem peněžní ústav postupuje tehdy, pokud advokát provede změnu kontaktních údajů. Peněžní ústav rovněž neumožní, aby advokát z úschovního účtu vybíral hotovost nebo na něj hotovost vkládal. Dojde-li k pohybu na úschovním účtu, banka zašle na uvedené kontaktní údaje informaci, v níž uvede číslo účtu úschovy, čísla účtů, na něž byly peněžní prostředky převedeny, a výši převedené částky. Klient si tak bude moci zkontrolovat, zda došlo k vypořádání úschovy v souladu se smlouvou. Pokud by žádné potvrzení od banky nedostal, bude vědět, že advokát porušil svou povinnost, a bude se moci bezprostředně začít bránit proti neoprávněnému nakládání s předmětem úschovy. Zákon tak dává klientům možnost důsledné kontroly dodržování povinností ze strany advokáta. Je ovšem na klientech, zda této možnosti využijí – pokud advokát poruší svou povinnost oznámit peněžnímu ústavu kontaktní údaje stran smlouvy a klient toto porušení bude ignorovat, ponese důsledky takovéhoto svého jednání (resp. opomenutí jednání).
Zákon dále přenáší právní úpravu elektronické knihy úschov ze stavovského předpisu přímo do zákona. Rozsah informací, které advokát do této elektronické evidence vedené Komorou bez zbytečného odkladu odesílá, zůstávají vesměs totožné.
Jde o následující údaje:
a) jméno, příjmení a evidenční číslo advokáta,
b) číslo účtu úschovy,
c) datum přijetí peněžních prostředků do úschovy; jde-li o opakující se plnění, datum přijetí prvního plnění,
d) informace sdělené advokátem peněžnímu ústavu podle § 52h, tj. kontaktní údaje složitele a oprávněného, je-li stranou smlouvy, a číslo účtů, na které má být převeden úrok z peněžních prostředků uložených na účtu úschovy,
e) datum vyplacení peněžních prostředků.
Komora elektronicky zašle potvrzení o uložení nového záznamu o úschově, o změně záznamu a o ukončení úschovy složiteli a oprávněnému, je-li stranou smlouvy. Klient tedy bude dostávat notifikace nejen od peněžního ústavu, ale rovněž od Komory.
Lepší možnosti kontroly advokátních úschov Komorou
Provádění kontrol advokátních úschov doposud v praxi naráželo na skutečnost, že v rámci kontroly nemohla kontrolní rada od peněžního ústavu požadovat ověření informací předkládaných advokátem.
Proto novela zákona v tomto směru přinesla prolomení bankovního tajemství, a to tím způsobem, že peněžní ústav je povinen pro potřeby kontroly správy peněžních prostředků svěřených do úschovy advokáta sdělit Komoře na její písemnou žádost údaje o číslech účtů úschov advokáta nebo jeho jiných jedinečných identifikátorech, jakož i o jejich stavu a změnách.
Komora je povinna údaje získané podle předchozí věty zachovávat v tajnosti a chránit je před zneužitím, nicméně může s nimi pracovat pro účely kontrol a následného případného kárného postihu advokáta.
Garanční fond České advokátní komory
Jednu ze stěžejních změn představuje nová ochrana klientů v případě škody, která jim vznikne při úschově peněžních prostředků. Zákon o advokacii v ust. § 29a zřizuje od 1. 1. 2026 tzv. Garanční fond České advokátní komory, z něhož mají být odškodněni klienti poškození trestnou činností advokáta v souvislosti s úschovou peněžních prostředků. Jde typicky o případ trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku. Pro tento případ zavádí zákon právo klienta na čerpání náhrady z Garančního fondu ve výši 2,5 mil. Kč, popř. 5 mil. Kč, jde-li o úschovu kupní ceny plynoucí z prodeje nemovité věci, která slouží k bydlení podle evidence v katastru nemovitostí. Částky byly stanoveny analogicky k právní úpravě pojištění vkladů podle zákona o bankách. Uvedené limity se týkají jedné úschovy, tj. úschovy peněžních prostředků v jedné věci (tedy v rámci jednoho obchodu ve smyslu AML zákona). Pokud bude v rámci jedné úschovy poškozeno několik klientů, budou tito klienti uspokojeni poměrně do souhrnné výše 2,5 mil Kč (resp. 5 mil. Kč) na jednu úschovu.
Zákon rovněž stanoví zásadu, podle které nepostačují-li prostředky fondu k uspokojení všech nároků, uspokojí se poměrně; neuspokojená část nároku se vyplatí v dalším termínu (tzn. příští rok). Okamžikem vyplacení náhrady z Garančního fondu přechází ze zákona pohledávka vůči advokátovi-škůdci na Českou advokátní komoru, která ji může po advokátovi vymáhat. Jde o přechod pohledávky ze zákona, není k němu potřeba žádné právní jednání poškozeného klienta nebo Komory.
Samotná tvorba Garančního fondu, výše příspěvku, podmínky pro výplatu náhrad a další podrobnosti budou stanoveny stavovským předpisem, a to usnesením sněmu. Návrh usnesení bude předložen představenstvem ke schválení na 9. sněmu České advokátní komory dne 3. 10. 2025.
Vinklaření
Nová úprava správního postihu neoprávněného poskytování právních služeb osobami, které k tomu nemají oprávnění, zahrnuje v souladu s principy správního trestání výslovný zákaz činností, jež zákonodárce považuje za nepřijatelné, pokud je činí osoby bez oprávnění k poskytování právních služeb (tzv. vinkláři). Výslovně se zakazuje nabídnutí nebo poskytování právních služeb osobou, která není oprávněna k jejich poskytování podle § 2 odst. 1 nebo 2 zákona o advokacii. Stejně tak se zakazuje obstarání, zprostředkování nebo nabídnutí obstarání či zprostředkování poskytnutí právní služby, kterou má poskytovat osoba bez oprávnění k poskytování právních služeb podle § 2 odst. 1 nebo 2.
Zakázané činnosti tedy cílí nejen na samotné poskytnutí právních služeb, ale rovněž jejich nabízení, obstarání, zprostředkování, jakož i nabízení obstarání či zprostředkování. O novou úpravu v § 2 jsou následně opřeny nové skutkové podstaty vinklaření v § 52d zákona. Zůstává rovněž zachována ochrana označení „advokát“ a „advokátní kancelář“, včetně tvarů odvozených od těchto označení; jednání, které tyto zákazy porušuje, se ze zákona výslovně zakazuje. Pravomoc stíhat přestupky podle zákona o advokacii zůstává Ministerstvu spravedlnosti.
JUDr. Johan Justoň, vedoucí Odboru vnější a vnitřní legislativy ČAK.
Ilustrační foto: redakce AD
