Odborná diskuse posledních dní se vede kolem tzv. dětského certifikátu. Jeho vznik a pravidla fungování se do českého právního řádu snaží zavést pozměňovací návrh k novele trestního řádu a trestního zákoníku (tisk 861/0). Pod zmíněným návrhem jsou podepsáni poslanci z různých politických stran a hnutí. Diskuse se točí okolo nejzásadnějších bodů řešené věci. Stranou však zůstávají detaily, které mohou být nakonec mnohem podstatnější, než dosud zmiňované body sporů.
Čin „jinak“ trestný
U předloženého pozměňovacího návrhu je oním neřešeným detailem nově navrhovaný § 9d odst. 1 zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků. Konkrétně jeho návětí: „V evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi jsou evidovány údaje o osobách, které se dopustily úmyslného trestného činu nebo činu jinak trestného, …“
Citované ustanovení určuje pravidlo, podle kterého by se měly do nově vytvářené evidence zapisovat údaje významné pro práci s dětmi.
Pro účely tohoto příspěvku jsou zásadní ona tři slova – čin jinak trestný. Trestněprávní nauka i praxe uvádějí, že čin jinak trestný je takový čin, který by za jiných okolností skutečně trestným činem byl,[1] ale z důvodů uvedených v zákoně jím není. Nejlepším příkladem činu jinak trestného je nutná obrana, krajní nouze nebo třeba svolení poškozeného. V těchto případech neexistuje protiprávnost takového činu, a tudíž nemůže dojít k odsouzení obžalovaného, resp. nemělo by dojít ani k obvinění takové osoby. Za čin jinak trestný je třeba považovat i jindy trestněprávně relevantní jednání nepříčetného.[2]
Reakce orgánů činných v trestním řízení při zjištění, že došlo ke spáchání činu jinak trestného, musí následovat zákonnou dikci. Policejní orgán, nebo státní zástupce věc odloží podle § 159a odst. 1 tr. řádu. Státní zástupce zastaví trestní stíhání podle § 172 odst. 1 písm. b) nebo e) tr. řádu. A konečně soud obžalovaného postupem podle § 226 písm. b) nebo d) tr. řádu zprostí obžaloby.
V žádném z těchto případů nedochází k pravomocnému vyslovení viny vůči osobě, proti níž se trestní řízení vede. I s ohledem na presumpci neviny podle čl. 40 Listiny základních práv a svobod tedy platí, že taková osoba nebyla za spáchání trestného činu pravomocně odsouzena. V očích zákona je nevinná, nedopustila se totiž žádného trestného činu.
Tento úhelný kámen trestního práva však rozebíraný pozměňovací návrh nepochopitelně pomíjí. Jak citováno shora, v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi totiž mají být zapsány i osoby, které se dopustily činu jinak trestného. Tedy osoby, které žádný trestný čin nespáchaly. Dokonce paradoxně, s odkazem na § 2 odst. 1 písm. b) ve spojení s odst. 2 písm. a) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, i dítě, které v době spáchání činu jinak trestného nedovršilo patnáctý rok věku.
Závěr
Snahou autora článku je upozornit, že je vhodné zaměřovat se i na detaily diskutovaného problému. Může se totiž stát, že při přích nad elementárními vadami dojde k přehlédnutí drobnosti, která svou podstatou může mít dopad na principy daně problematiky. Tak se stalo právě i v případě dětského certifikátu. Diskuse se vede nad mnohými tématy s tím souvisejícími. Nad retroaktivitou, přílišnou přísností délky zápisu do evidence atp. Stranou však stojí právě shora rozebrané. Že do evidence mohou být zapsání i ti, kteří se žádného trestného činu nedopustili. Taková situace odporuje zásadním principům právního státu a podstatě trestání, které má místo jen při spáchání trestného činu. Nikoli činu jinak trestného, který má z pohledu trestního práva jen jednu možnou konsekvenci: odložení věci, zastavení trestního stíhání, či zproštění obžalovaného obžaloby.
JUDr. Jakub Šefrna, advokát
Ilustrační foto: FREEPIK.com
[1] KRATOCHVÍL, Vladimír. Čin jinak trestný. In: HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.
[2] ŠÁMAL, Pavel. § 26 [Nepříčetnost]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 622, marg. č. 3.
