Děti mají právo vyjádřit se ke všemu, co se jich týká, čemuž se říká participační právo. Tak hovoří Úmluva o právech dítěte i řada vnitrostátních předpisů. Jenomže soudy toto právo velmi často ignorují nebo provádějí špatně, což má vliv na spravedlivé rozhodování i na psychiku dětí a jejich osudy. Právě toto téma řešil 7. ročník konference Rodina v právu a bezpráví nazvaný Děti a jejich právo na participaci, který ve spolupráci s Českou advokátní komorou uspořádala dne 15. května 2025 v hotelu Grandior Hotel Prague Unie rodinných advokátů (URA) za pomoci společností epravo.cz a Roybilling.
Konferenci zahájila a moderovala prezidentka URA a senátorka Daniela Kovářová. Stručně shrnula prameny dětské participace a podrobněji se pak zabývala čerstvou a dosud neúčinnou novinkou – zřízením pozice dětského ombudsmana, jehož úkolem bude od července letošního roku dopřávat sluchu dětem. S ohledem na kvalifikační předpoklady pro výkon této nové lidskoprávní instituce je však otázkou, zda vybraná osoba splní vysoká očekávání, neboť mezi vyžadované dovednosti a znalosti nepatří psychologie obecně ani znalost vývojových fází, jimiž děti procházejí.
Druhý příspěvek zaměřený na zásahy do tělesné integrity přednesla advokátka a místopředsedkyně ČAK Monika Novotná se svou dcerou, advokátkou Dominikou Erbrt Novotnou. Zmínily zákon o zdravotních službách v souvislosti s dnes módním trendem tetování, složitou praxi v oblasti antikoncepce, očkování a přerušení těhotenství i pohled Ústavního soudu, podle něhož je zásadním vodítkem pro narušení integrity dítěte jeho názor. Děti starší 14 let mohou o svém těle i zdraví rozhodovat samy.
Emeritní ústavní soudce Tomáš Lichovník shrnul judikaturu Ústavního soudu ve věcech participace a zdůraznil, že dítě má i právo mlčet a na dotazy soudu neodpovídat.
Poté vystoupila soudkyně Okresního soudu v Karlových Varech Ema Tomšová, která hovořila o zneužívání rodičovství u patologických rodičů s hraniční poruchou osobnosti. Takoví rodiče si své podivnosti neuvědomují a odmítají náhled na vlastní selhání. U nich je vhodné zvážit omezení rodičovské odpovědnosti, protože důsledkem jejich výchovy je inhibice (odebrání vlastní identity dítěte a jeho duševní poškození). Dítě nemá samo šanci z působení manipulujícího rodiče uniknout a velmi často reaguje agresí, narkomanií, sebepoškozováním i pokusy o sebevraždu. Takové chování jednoho a leckdy i obou rodičů vede velmi často k naprosté devastaci vývoje nezletilého. Dr. Tomšová uzavřela své vystoupení citací z nálezu Ústavního soudu, podle něhož je iluzorní představa, že právo poručí lidským citům.
Poté vystoupila psycholožka a členka URA Alicja Ewa Leix, která vysvětlila, proč by soud neměl vycházet jen z přání dítěte. Na rozdíl od dospělého totiž dítě neví, co je pro něj nejlepší, neumí odhadnout důsledky svého rozhodnutí, což přesně odpovídá koncepci plné svéprávnosti. Nedospělé dítě dává přednost líbivému teď před odpovědným v budoucnu. Při komunikaci s dítětem se také nedá zabránit nedorozuměním. Dnešní děti chtějí při rozchodu svých rodičů vytřískat z nastalé situace maximum. Všechny osoby rozhodující o dětech by tedy měly znát vývojovou psychologii.
Advokátka a členka prezidia URA Renata Wachtlová podrobně představila jednu případovou studii, v níž matka velmi promyšleně a neagresivně manipulovala dvěma dospívajícími dcerami a naváděla je proti otci. Na rozdíl od fyzického násilí je psychická manipulace složitě rozpoznatelná a jen velmi moudrý a zkušený soudce na ni umí reagovat.
V následujícím vystoupení advokátky a členky URA Andrea Vyskočilová a Michaela Radoušová popsaly, jak vypadá participace dítěte v mediaci. Vysvětlily, že individualizovaný a citlivý přístup ke každému účastníkovi a klientovi je v advokacii nezbytností. Participace dítěte by neměla nastoupit automaticky, ale subsidiárně a každý advokát, soudce i mediátor by měl zvážit limity své odbornosti a posoudit, čemu dítě v řízení už nevystavovat. Zvláštní disciplínou mediace jsou pak dospělé děti, které velmi často „klamou tělem“.
Následoval se svým vystoupením soudce Vrchního soudu Jan Sváček, který popsal složitou situaci v trestním řízení, kdy soud vyslýchá dítě jako svědka nebo poškozeného a musí zabránit jeho druhotné viktimizaci, čímž velmi často volí kompromis mezi požadavky trestního řádu (například zákaz sugestivních otázek nebo důstojnost řízení) a oprávněným zájmem dítěte. Dodal také, že na rozdíl od trestních kauz, kdy bývá agresorem cizí člověk a dítě doma nachází láskyplné hojivé prostředí, v opatrovnických sporech mu právě jeho nejbližší způsobují bolest a dítě nemá žádné bezpečné prostředí, kam by se vrátilo.
Po polední pauze vystoupila psycholožka Ludmila Čírtková, která vyvrátila obecné přesvědčení o tom, že oběť trestného činu se ze všeho nejvíce chce pachateli pomstít. Je tomu právě naopak – oběti se bojí promluvit, aby se jim nemstil pachatel. Upozornila také na rostoucí počet mravnostních deliktů prostřednictvím sociální sítě, což vyžaduje specializované odborníky zaměřené nejen na mravnostní problematiku, ale i na YouTube a další digitální prostředí. Vyšetřování komplikuje skutečnost, že psycholog není detektiv a duše není místo činu. V dnešní době jsme všichni posedlí iluzí kontroly, té je ale nemožno dosáhnout. Pro všechny odborníky platí nutnost posilovat soft skills a všechny druhy odbornosti.
Poté promluvila psycholožka Zuzana Senciová z Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, která popsala, jak vypadá participace v praxi, jak je vybavena místnost pro participaci, jaké pomůcky děti nejlépe rozmluví a jak zapojují do participace děti od šesti let. Upozornila, že participace není totéž jako zjištění názoru a že velmi často dítě sklouzne do maladaptační strategie – tj. řekne to, co chce rodič slyšet.
Poslední vystupující na konferenci byla psycholožka a členka URA Hana Konečná, která popsala aktuální trendy v genderové dysforii. V poslední době sledujeme nejen u nás masivní nárůst tvrzení o nesouladu mezi sexem a vnitřním cítěním na straně dospívajících dívek, což se však projevuje až v pubertě, proto řada států ustupuje od potvrzující terapie, protože nárůst by mohl mít i jiné příčiny.
Poté následovala diskuse, do níž se aktivně zapojila řada z téměř sedmdesátky posluchačů. Závěrem Daniela Kovářová shrnula nejdůležitější podněty, zejména nutnost neustálého vzdělávání všech osob, které profesionálně pracují s dětmi. Z celé akce a ze všech přednesených příspěvků bude v brzké době vydán písemný i elektronický sborník, který bude obsahovat i související judikaturu soudů.
Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů
Foto: Radka Žáková.
