Evropská úmluva o ochraně advokátní profese, přijatá Radou Evropy v březnu 2025 a dnes 13. května 2025 slavnostně otevřená k podpisu, představuje první právně závazný dokument zaměřený výhradně na ochranu advokátů. Reaguje na rostoucí útoky na advokáty v Evropě a zavádí jasná pravidla pro zajištění jejich nezávislosti, důvěrnosti komunikace, ochrany před zastrašováním a posílení profesních komor. Nově zřízený dohledový orgán GRAVO bude dohlížet na plnění závazků a umožní i individuální stížnosti. Úmluva má zásadní dopad i na Česko – její ratifikace posílí právní postavení advokátů i autoritu České advokátní komory.
Přijetí Úmluvy Výborem ministrů Rady Evropy v březnu 2025 bylo motivováno několika klíčovými důvody. Rada Evropy identifikovala alarmující nárůst útoků, zastrašování, kriminalizace a dalších forem nátlaku vůči advokátům v mnoha členských státech, což podkopává jejich nezávislost a tím i samotné fungování právního státu. Existující nezávazné dokumenty, jako je Doporučení Rec(2000)21 Výboru ministrů Rady Evropy nebo Základní principy OSN o roli advokátů z roku 1990, nepřinášely dostatečnou právní ochranu. Výbor ministrů proto dospěl k závěru, že je zapotřebí právně závazný mezinárodní nástroj, který by členským státům nejen ukládal jasné povinnosti, ale zároveň poskytoval mechanismus pro jejich vymahatelnost.
Současně bylo zdůrazněno, že profese advokáta musí být chráněna nejen jako individuální výkon povolání, ale také jako instituce, jejíž integrita je nezbytná pro zajištění přístupu ke spravedlnosti, ochranu základních práv a demokratické fungování společnosti. Úmluva je proto koncipována jako reakce na konkrétní potřeby praxe, se zohledněním právních rozdílů napříč Evropou, a jejím cílem je stanovit minimální, ale univerzálně platné garance.
Počátek iniciativy lze datovat do roku 2016, kdy Rada evropských advokátních komor (CCBE) formálně navrhla vypracování právně závazného mezinárodního nástroje. V reakci na tento podnět zřídila Rada Evropy v roce 2022 Výbor expertů pro ochranu advokátů (CJ-AV), který pod záštitou Evropského výboru pro právní spolupráci (CDCJ) připravil text úmluvy a její vysvětlující zprávu. CCBE byla oficiálním pozorovatelem a významným aktérem v celém procesu.
Česká advokátní komora sehrála při prosazování úmluvy důležitou roli. Aktivně se podílela na vnitřních diskusích v rámci CCBE, připomínkovala návrhy textu a koordinovala komunikaci s českými ministerstvy, zejména spravedlnosti a zahraničních věcí. Tím napomohla zajištění české účasti v přípravě a potenciální ratifikaci.
Co Úmluva přináší?
Úmluva je strukturována do několika částí a obsahuje celkem 15 článků, z nichž zásadní význam pro ochranu výkonu advokacie mají zejména články 4 až 9. Každý z těchto článků stanoví konkrétní závazky států a práva advokátů, čímž vytváří společný evropský rámec minimálních standardů. Níže jsou podrobně rozebrána jednotlivá klíčová ustanovení:
Článek 4 – Nezávislost profese advokáta
Státy jsou zavázány zajistit, aby advokáti mohli vykonávat svou činnost nezávisle a bez nepřiměřených zásahů ze strany veřejné moci či jiných subjektů. Nezávislost je zde pojímána nejen jako absence přímého nátlaku, ale i jako institucionální zajištění podmínek, které advokátům umožní plnit jejich roli obhájců práv a právního státu. To zahrnuje i ochranu před sankcemi za činnost vykonávanou v rámci advokátní profese.
Článek 5 – Advokátní komory a profesní samospráva
Tento článek výslovně uznává roli advokátních komor jako nezávislých samosprávných institucí. Státy musí zaručit, že tyto komory budou mít možnost spravovat výkon profese, rozhodovat o přijímání nových členů, vykonávat disciplinární pravomoci a být konzultovány při tvorbě právních předpisů, které se výkonu advokacie týkají. Ustanovení čl. 5 odst. 2 konkretizuje právo komor účastnit se legislativního procesu.
Článek 6 – Práva a povinnosti advokátů
Klíčovým právem upraveným v tomto článku je důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem. Úmluva vyžaduje, aby advokáti mohli poskytovat právní poradenství v soukromí a svobodně komunikovat se svými klienty všemi prostředky – včetně digitálních nástrojů. Výslovně se zakazuje, aby byli advokáti nuceni sdělovat jakékoli informace získané v rámci zastupování klienta. Ustanovení rovněž ukládá státům zajistit, aby do těchto práv nebylo zasahováno jinak než zákonem a pouze v míře nezbytné v demokratické společnosti.
Článek 7 – Svoboda projevu advokáta
Advokáti mají nejen právo hájit klienty v soudním řízení, ale i vystupovat na veřejnosti v otázkách spravedlnosti a fungování právního státu. Úmluva zaručuje, že advokát nesmí být za výkon tohoto práva penalizován, ledaže by šlo o výjimky v souladu s evropskou judikaturou, např. pokud by projev nepřiměřeně zasahoval do práv jiných osob nebo veřejného pořádku.
Článek 8 – Disciplinární odpovědnost
Tento článek konkretizuje, že v případě disciplinárního řízení musí mít advokát zajištěno právo na spravedlivý proces, včetně práva na obhajobu, veřejné jednání a nezávislý rozhodující orgán. V praxi to znamená, že kárná řízení nesmí být zneužívána k účelovému odstraňování nepohodlných osob z profese. Pravidla pro zahájení, vedení i přezkum takového řízení musí být transparentní, zákonem upravená a aplikována rovnoměrně.
Článek 9 – Ochrana před zastrašováním a útoky
Zcela nové v evropském kontextu je ustanovení, které státům výslovně ukládá povinnost chránit advokáty před fyzickým i psychickým násilím, výhrůžkami či jinými formami nátlaku v souvislosti s výkonem jejich činnosti. Tato ochrana má být aktivní: stát má nejen reagovat na incidenty, ale také zavádět preventivní opatření a zajišťovat, že advokáti budou moci svou práci vykonávat bez strachu z odplaty.
Společně tato ustanovení vytvářejí pevný právní základ pro výkon advokacie v prostředí respektujícím právní stát, lidská práva a profesní etiku. Význam této kodifikace spočívá mimo jiné i v tom, že poskytuje advokátům i jejich komorám jednotný referenční rámec, o který se mohou opřít nejen při obraně vlastních práv, ale i při veřejném působení ve prospěch systémových změn.
GRAVO – nástroj dohledu a prevence
Úmluva zakládá Group of Experts on the Profession of Lawyer (GRAVO). Jedná se o nezávislý expertní orgán složený z odborníků na danou problematiku, jehož hlavním úkolem bude monitorovat plnění Úmluvy ze strany smluvních států s mandátem monitorovat plnění úmluvy. GRAVO má dle Úmluvy pravomoc přijímat pravidelné zprávy od členských států, hodnotit jejich soulad s Úmluvou a navrhovat opatření ke zlepšení praxe. Dále může řešit individuální stížnosti od jednotlivých advokátů, profesních komor nebo i nevládních organizací, které upozorní na porušování ustanovení Úmluvy. Orgán může vydávat nezávazná, ale veřejně dostupná doporučení, která mají morální a politickou váhu, čímž vytváří preventivní tlak na státy.
Funkce GRAVO není soudní, ale jeho veřejná činnost je srovnatelná s mechanismy jako GRECO (pro boj s korupcí) nebo Benátská komise (pro ústavní právo). GRAVO vydává zprávy o naplňování Úmluvy jednotlivými státy, formuluje doporučení k nápravě systémových nedostatků, přijímá a posuzuje individuální stížnosti a může formulovat tzv. urgentní výzvy (urgent alerts) v případě závažného porušování práv advokátů. Zprávy a doporučení GRAVO jsou předkládány Výboru ministrů a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy, což umožňuje institucionální zajištění jejich projednání a politické odezvy. Tyto výstupy, byť právně nezávazné, mají dle zkušeností ze zpráv GRECO či Benátské komise silný morální a politický účinek a mohou být využity advokátními komorami, nevládními organizacemi či evropskými institucemi v rámci dalšího nátlaku na změnu praxe.
Dopady na Českou republiku
Ratifikuje-li Česká republika Úmluvu, stane se součástí jejího právního řádu ve smyslu článku 10 Ústavy ČR. To znamená, že její ustanovení budou mít aplikační přednost před běžnými zákony.
Co to znamená pro českou advokacii ?
Zaprvé, právně závazné posílení nezávislosti advokátů, a to nejen formou obecné politické deklarace, ale prostřednictvím konkrétních pravidel, na jejichž základě lze před soudy a správními orgány argumentovat. Advokáti by mohli v případě zásahu do důvěrnosti komunikace, zastrašování či neodůvodněného disciplinárního postihu využít ustanovení Úmluvy jako přímého právního základu.
Zadruhé, Úmluva výrazně posiluje postavení České advokátní komory jako zákonem zřízené samosprávy, které mezinárodní smlouva garantuje účast v legislativním procesu a spravování profesní disciplíny. Tím se zvyšuje její autorita i legitimita vůči výkonné moci.
Zatřetí, ratifikace Úmluvy by byla i mezinárodním signálem o hodnotové orientaci ČR. Připojení se k dokumentu, jehož cílem je ochrana právního státu, lidských práv a nezávislé advokacie, je významným politickým vyjádřením demokratického směřování země.
Aplikace v praxi
Přijetí Úmluvy by mělo reálné dopady nejen ve vztahu k právním garancím, ale i v každodenním výkonu advokacie. Příkladem může být ochrana advokátní mlčenlivosti. Pokud by v budoucnu došlo k přijetí legislativy umožňující státním orgánům plošné sledování elektronické komunikace, byla by zde opora v čl. 6 odst. 3 Úmluvy. Advokáti i Komora by mohli využít právní argumentaci vycházející z mezinárodního závazku.
Dalším příkladem je obrana autonomie České advokátní komory. V situaci, kdy by stát navrhl omezit její kompetence (např. v oblasti kárného řízení nebo vzdělávacích pravomocí), mohla by se ČAK bránit s odvoláním na čl. 4 a 5 Úmluvy.
Úmluva může být využita i při ochraně jednotlivých advokátů čelících šikaně, perzekuci nebo mediálním útokům za jejich profesní činnost. V těchto případech je možné upozornit GRAVO na porušení Úmluvy a podnítit mezinárodní reakci.
Významným prvkem je rovněž možnost preventivního využití – samotná existence Úmluvy, jakož i očekávání její implementace, mohou působit jako psychologický a institucionální tlak na státní autority, aby se vyvarovaly zásahů do výkonu advokacie. Rovněž se ukazuje, že veřejné připomínky GRAVO, i v rámci posuzování návrhů legislativy, mají potenciál odradit zákonodárce od přijímání opatření, která by byla v rozporu s principy stanovenými Úmluvou – již samotná existence Úmluvy a veřejná diskuse o ní může mít regulační efekt na praxi státních institucí a posílit důvěru veřejnosti v roli advokacie v právním státě.
Mezinárodní potenciál Úmluvy
Úmluva byla přijata jako nástroj otevřený nejen pro členské státy Rady Evropy, ale také pro další státy, které sdílejí hodnoty právního státu a ochrany lidských práv. Tato otevřenost jí propůjčuje mimořádný potenciál stát se globálním standardem v oblasti ochrany advokátů. Již v době přijetí Úmluvy projevily předběžný zájem o přistoupení některé státy mimo Radu Evropy, zejména Tunisko a Maroko, které dlouhodobě spolupracují s Radou Evropy v oblasti reformy justice a podpory právního státu. Tato skutečnost podtrhuje mezinárodní relevanci dokumentu a jeho schopnost přispět ke kultivaci podmínek pro výkon advokacie i mimo evropský kontinent.
Evropská úmluva o ochraně advokátní profese je významným mezníkem v posilování právního státu, profesionální etiky a bezpečného výkonu advokacie. Její ratifikace ze strany ČR by byla nejen právně významným krokem, ale také politickým a hodnotovým vyjádřením respektu k nezávislé justici a právnímu státu. Vzhledem ke svému praktickému významu, právní síle a symbolickému významu představuje cenný příspěvek k evropské i národní ochraně profese advokáta.
S ohledem na výše uvedené lze doporučit českým zákonodárcům, aby legislativní proces ratifikace urychlili a podpořili aktivní implementaci úmluvy. České advokátní komoře se zároveň nabízí příležitost systematicky vzdělávat své členy o obsahu úmluvy a využívat její argumentační potenciál při ochraně profesních práv advokátů v tuzemském prostředí, v posilování právního státu, profesionální etiky a bezpečného výkonu advokacie. Její ratifikace ze strany ČR by byla nejen právně významným krokem, ale také politickým a hodnotovým vyjádřením respektu k nezávislé justici a právnímu státu. Vzhledem ke svému praktickému významu, právní síle a symbolickému významu představuje cenný příspěvek k evropské i národní ochraně profese advokáta.
Alžběta Dvořáková Recová, Stálá zástupkyně ČAK v Bruselu
Foto: ChatGPT
