Kateřina Šimáčková, emeritní soudkyně Ústavního soudu, byla zvolena předsedkyní sekce Evropského soudu pro lidská práva. Funkce se ujme 30. května 2025.
V současnosti má Evropský soud pro lidská práva 46 soudkyň a soudců, kteří jsou rozděleni do pěti sekcí. V nich jsou dále zřízeny senáty a výbory.
Soudkyní Evropského soudu pro lidská práva se Kateřina Šimáčková stala na konci roku 2021 po více než osmiletém působení ve funkci soudkyně Ústavního soudu České republiky.
JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., absolvovala v roce 1988 Právnickou fakultu MU v Brně. Poté si vzdělání doplnila během studijních pobytů na univerzitách ve Francii a Německu, u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a v rámci Collège universitaire d´Études fédéralistes v italské Aostě.
V letech 1988–1990 působila jako právnička krajské hygienické stanice, poté jako asistentka ústavního soudce JUDr. Antonína Procházky u Ústavního soudu ČSFR a jako advokátní koncipientka. Patnáct let (1994–2009) byla advokátkou, a tak z praxe poznala řadu odvětví práva; často vystupovala jako právní zástupkyně před Ústavním soudem ČR, a to jak v řízeních o ústavních stížnostech, tak i v řízeních o návrzích na zrušení zákonů, v nichž zastupovala senátory z různých politických klubů. V roce 2009 přešla z advokacie do justice na místo soudkyně Nejvyššího správního soudu, kde působila jako předsedkyně senátu sociálně-správního kolegia a jako členka kompetenčního a rozšířeného senátu.
Od roku 2007 byla po dobu dvou let členkou Legislativní rady vlády. Pro období 2008 až 2012 byla Radou Evropské unie jmenována členkou Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu EU. Od roku 2010 je náhradnicí členky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátské komise) za Českou republiku a členkou zkušební komise pro justiční zkoušky.
Od roku 1990 působí také jako vyučující na Katedře ústavního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tam také obhájila disertační práci na téma Daně a právní stát. Ve své pedagogické i publikační činnosti se zaměřuje zejména na problematiku základních práv a svobod. Vyučuje v kurzech ústavního práva, lidských práv a soudnictví, politologie, státovědy, mediálního práva, církevního práva, dále vede kliniky mediálního práva a zdravotnického práva, kurz lidská práva v aplikační praxi, školu lidských práv či lidskoprávní moot court.
Publikovala řadu odborných časopiseckých a sborníkových článků, je spoluautorkou několika právnických učebnic a dalších knih (např. Komunistické právo v Československu, In dubio pro libertate či Komentáře k Listině základních práv a svobod).
Je členkou vědecké rady právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze, ad hoc soudkyní Evropského soudu pro lidská práva, předsedkyní brněnské skupiny Společnosti pro církevní právo a členkou Společnosti pro evropské a srovnávací právo.
Soudkyní Ústavního soudu byla jmenována 7. srpna 2013. Dne 10. prosince 2021 na svou funkci rezignovala, aby se o tři dny později stala soudkyní Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Zdroj: Ústavní soud a Pavel Dvořák, vedoucí Odboru vnějších vztahů a protokolu ÚS
Foto: archiv ÚS/Vladimír Novotný
