Soudní dvůr EU zveřejnil dne 11. března 2025 stanovisko generálního advokáta Deana Spielmanna ve věci C-448/23 | Komise v. Polsko (Přezkum judikatury Soudního dvora ultra vires – Přednost práva Unie). Generální advokát má za to, že žaloba Evropské komise týkající se polského ústavního soudu je opodstatněná. Postoj, který tento soud zaujal v nálezech ze dne 14. července a 7. října 2021, představuje bezprecedentní vzpouru, která vážně ohrožuje přednost, autonomii a účinnost unijního práva.
Ve dnech 14. července a 7. října 2021 vydal polský ústavní soud dva nálezy zpochybňující slučitelnost unijního práva a rozsudků Soudního dvora s ústavou tohoto členského státu.
V nálezu ze dne 14. července 2021 tento soud uvedl, že předběžná opatření nařízená Soudním dvorem1 týkající se organizace soudnictví jsou v rozporu s polskou zásadou svěřených pravomocí a ústavní identitou. S ohledem na tento údajný střet předpisů ústavní soud potvrdil přednost ústavy jakožto nejvyššího pramene práva v Polsku. Dospěl k závěru, že jelikož Soudní dvůr uložil Polsku povinnosti ultra vires tím, že přijal výše uvedená předběžná opatření, je čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 279 SFEU v rozporu s ústavou tohoto členského státu.
V nálezu ze dne 7. října 2021 tento soud rozhodl, že některá ustanovení unijního práva2, jak jsou vykládána judikaturou Soudního dvora, která mimo jiné umožňují vnitrostátním soudům přezkoumávat legalitu postupů jmenování soudců, jsou protiústavní. V praxi by to znamenalo uložit polským soudům povinnost neuplatňovat unijní právo a nedodržovat povinnosti vyplývající z jeho přednosti.
Dne 15. února 20233 podala Komise k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti proti Polsku, v níž vznesla tři výtky.
Zaprvé podle Komise oba výše uvedené nálezy zpochybňují účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých unijním právem. Zadruhé porušují zásady přednosti, autonomie, efektivity a jednotného uplatňování unijního práva, jakož i závaznost rozsudků Soudního dvora. Zatřetí Komise poukazuje na pochybení při jmenování tří soudců4 a předsedkyně polského ústavního soudu5, takže již nesplňuje požadavky nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem ve smyslu unijního práva.
Generální advokát Dean Spielmann ve svém stanovisku z 11. března 2025 navrhuje, aby Soudní dvůr určil, že Polsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z unijního práva.
Podle jeho názoru se sporné nálezy zásadně odchylují od judikatury Soudního dvora týkající se zajištění účinné právní ochrany6. Konkrétně odmítají neuplatnit vnitrostátní ustanovení, včetně ustanovení ústavních, která jsou v rozporu s unijním právem. Odmítají rovněž soudní přezkum jmenování soudců, ačkoli je nezbytný pro zajištění nezávislosti a nestrannosti soudů, jak vyžaduje unijní právo.
Není pochyb o tom, že polský ústavní soud prostřednictvím těchto nálezů zahájil frontální útok na základní zásady unijního právního řádu a autoritu rozsudků Soudního dvora. Jejich porušení nemůže být v žádném případě odůvodněno ustanoveními vnitrostátního práva, včetně ustanovení ústavní povahy. Stejně tak dovolávání se ústavní identity členského státu nemůže zpochybnit základní zásady unijního práva.
Ze systematického výkladu a uplatňování ustanovení o národní identitě, jak je stanovena v čl. 4 odst. 2 SEU, totiž nevyplývá, že by ji Soudní dvůr vnímal jako faktor, který může omezit nedotknutelnou zásadu přednosti. Dále nelze mít za to, že čl. 4 odst. 2 SEU odporuje článku 2 SEU a základním hodnotám, které jsou v něm zakotveny. V tomto ohledu generální advokát zdůrazňuje, že je každopádně na Soudním dvoru, aby vydal konečné rozhodnutí o střetu mezi unijním právem a ústavní identitou členského státu.
Pokud jde o složení polského ústavního soudu, generální advokát Spielmann připomíná, že tato otázka spadá pod základní požadavek nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem. Jmenování členů soudu totiž musí být učiněno takovým způsobem, aby byly rozptýleny jakékoli legitimní pochybnosti o jeho neovlivnitelnosti ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitě ve vztahu k zájmům vzájemně se střetávajícím ve věci. Tento požadavek se vztahuje i na dotčený soud vzhledem k tomu, že může rozhodovat o otázkách souvisejících s uplatňováním a výkladem unijního práva.
Na základě skutečností předložených Komisí7, které polská vláda připustila8, má generální advokát za to, že jmenování tří soudců polského ústavního soudu v prosinci 2015 a jeho předsedkyně v prosinci 2016 se vyznačovalo několika pochybeními, která lze označit za zjevná a závažná. Polský ústavní soud proto nelze považovat za soud zřízený zákonem, který je nezávislý a nestranný ve smyslu unijního práva.
Úplné znění stanoviska je zveřejněno na stránce curia.europa.eu v den, kdy je generální advokát přednesl.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: curia.europa.eu
1 Usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců), C-791/19 R (viz tisková zpráva č. 47/20), uložilo Polsku povinnost okamžitě pozastavit uplatňování vnitrostátních ustanovení týkajících se pravomocí kárného kolegia Nejvyššího soudu. Cílem tohoto opatření bylo zaručit plnou účinnost unijního práva a zachovat nezávislost polských soudů, jelikož byl zpochybněn status kárného kolegia jako soudu příslušného k rozhodování v kárných věcech týkajících se soudců Nejvyššího soudu a obecných soudů.
2 Zejména čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU.
3 Viz tisková zpráva Komise.
4 V prosinci 2015 byly během osmého volebního období Sejmu zvoleny tři osoby, které nahradily soudce, jimž uplynul mandát, zatímco během sedmého volebního období byli již v říjnu 2015 zvoleni do stejných funkcí tři jiní soudci. Polský ústavní soud v nálezech ze dne 3. a ze dne 9. prosince 2015 rozhodl, že volba tří soudců během osmého volebního období byla v rozporu s Ústavou. Tři osoby zvolené v prosinci 2015 přitom složily přísahu před prezidentem Polska a byly oprávněny zasedat, zatímco soudci zvolení v říjnu 2015 se nemohli ujmout své funkce.
5 Na plenárním zasedání svolaném ke jmenování kandidátů do této funkce nebyli přítomni všichni soudci ústavního soudu (jeden chyběl). Ze čtrnácti přítomných soudců se osm odmítlo zúčastnit hlasování a požadovalo odklad, aby se mohl zúčastnit 15. soudce. Kandidátka na předsedkyni, která byla později jmenována prezidentem Polska, byla zvolena pěti hlasy, včetně hlasů tří soudců, jejichž jmenování bylo zpochybněno.
6 Rozsudky Soudního dvora ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – odvolání), C-824/18 (viz tisková zpráva č. 31/21) a ze dne 6. října 2021, W. Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – jmenování), C-487/19 (viz tisková zpráva č. 173/21).
7 Viz poznámky pod čarou 4 a 5.
8 V průběhu řízení Polsko nejprve zpochybňovalo postoj Komise. V lednu 2024 však tento členský stát plně uznal nesplnění povinností, která mu byla vytýkána.
