Advokáti proti totalitě
Zítra, 8. května 2025, si celý svět připomene osmdesát let od okamžiku, kdy nad Evropou konečně zavládl mír. Druhá světová válka, nejničivější konflikt v dějinách lidstva, skončila. Pro Československo to znamenalo konec šesti let okupace, teroru, poprav, deportací a systematického pošlapávání lidské důstojnosti. Ulice zaplnily davy lidí a ve vzduchu se vznášela nová naděje. Ale radost z osvobození se střetla s hned několika otázkami: Co teď? Jak naložit s minulostí? Jak obnovit právo ve světě, který byl tolikrát svědkem bezpráví? Společnost volala po spravedlnosti – pro oběti i pro pachatele. Volání po očistě bylo silné, ale odpověď na ně nebyla jednoduchá. Právě v tomto čase vyhrocených emocí, zloby i bolesti se odehrál příběh, který dodnes rezonuje svou nejednoznačností i morální odvahou – příběh advokáta Kamilla Reslera. Ten se po válce postavil do čela jedné z nejkontroverznějších a zároveň nejzásadnějších obhajob v dějinách české justice: stal se obhájcem Karla Hermanna Franka – symbolu nacistické zvůle a zločinů proti lidskosti. Ne proto, že by chtěl omlouvat zlo, ale proto, že věřil v nezastupitelnou roli práva a v to, že spravedlnost musí platit i tam, kde se s ní nejméně počítá.
Rok po konci války stanul před Mimořádným lidovým soudem muž, jehož jméno se stalo synonymem nacistické hrůzovlády – Karel Hermann Frank. Státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava, spoluzodpovědný za vyhlazení Lidic, Ležáků, za popravy a represe, čelil spravedlnosti. A právě tehdy byl obhajobou ex offo pověřen JUDr. Kamill Resler, pražský advokát, který se tak ocitl uprostřed právní i morální zkoušky.
Obhajoby se ujal, byť pod tlakem tehdejšího vedení Advokátní komory, proti jejímuž usnesení si dokonce opakovaně stěžoval, ale s přesvědčením, že i největší zločinec má právo na řádný proces. Vedení komory, v čele s Antonínem Kloudou, ho i přesto jako Frankova obhájce ustanovilo – považovalo ho totiž za jednoho z nejlepších, možná vůbec nejlepšího. A právě proto padla volba na něj, i navzdory jeho výhradám. Jeho úloha byla nevděčná. Nešlo o zpochybnění viny. Nešlo o záchranu pachatele. Šlo o něco mnohem hlubšího – zajistit, aby i tváří v tvář hrůze zůstalo právo nedotčené, aby soud nebyl aktem pomsty, ale spravedlnosti.
Kamill Resler nebyl člověkem, který by se totalitě klaněl. Naopak. Za války pomáhal kolegům židovského původu, sám čelil výslechům gestapa, podporoval odboj. Jeho jmenování obhájcem Franka bylo tedy víc než paradoxní. Resler neomlouval Frankovy činy. Nezlehčoval je. Nesnažil se popírat zločiny, které byly do kamene vytesány do národní paměti. Poukázal na duševní stav obžalovaného, na jeho pohlcení totalitním fanatismem – nikoliv z útrpnosti, ale proto, že tak to ukládal právní řád. Veřejnost ho odsuzovala. Transparenty ho označovaly za zrádce, ale on stál pevně. Ne pro Franka, ale pro spravedlnost.
Když byl Frank 21. května 1946 odsouzen k smrti, Resler ho navštívil jako poslední. Podal mu ruku. Z úcty k právu a k lidské důstojnosti. „Obhajoba není souhlas,“ napsal později. „Obhajoba je ochrana principu.“ Tímto postojem si Resler vysloužil místo v dějinách – ne jako muž, který bránil viníka, ale jako právník, který se zasadil o to, aby spravedlnost zůstala spravedlností i tehdy, kdy se to zdálo nejméně únosné.
Po únoru 1948 byl režimem odstraněn z advokacie. Žil v ústraní, sledován Státní bezpečností. Ale nezlomil se. Ani za nacismu, ani v totalitě komunistické. Jeho příběh v roce 2019 popsal detailně v rámci projektu České advokátní komory Advokáti proti totalitě a stejnojmenné knihy advokát a obhájce Petr Toman, čtěte ZDE.
Celou knihu nazvanou „Poslušen zákonů své země a svého stavu: Kamill Resler – obhájce K. H. Franka“ věnoval v roce 2014 jeho příběhu Jakub Drápal. Tato biografie podrobně mapuje život Kamilla Reslera, od jeho právnických začátků přes jeho roli obhájce Karla Hermanna Franka až po jeho osud po únoru 1948.
Samotné ustanovení Reslera obhájcem v procesu s Frankem mapuje i televizní hra z roku 1998 Ex offo, kde roli Kamilla Reslera ztvárnil Viktor Preiss, a kterou lze zhlédnout ZDE.
Nyní, když si připomínáme osmdesát let od konce druhé světové války a s napětím a obavami sledujeme celosvětový vývoj, nesmíme zapomenout, že právní stát se netestuje v dobách klidu, ale v hodinách zkoušky. Reslerův příběh je připomínkou toho, že nezávislá advokacie není jen technická profese – je to služba hodnotám. A odvaha konat a obhajovat i tam, kde to bolí, je jedním z pilířů demokracie. Kamill Resler složil tuto zkoušku se ctí.
Hana Rýdlová, šéfredaktorka Bulletinu advokacie a Advokátního deníku
Foto: dtto
