Ústavní soud zveřejnil dne 11. března 2025 nález sp. zn. II. ÚS 1309/24, podle kterého platí, že nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením základního práva na soudní ochranu. Nejvyšší soud tak musí v této kauze znovu rozhodnout o dovolání starožitníka, kterému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest za to, že prodal Univerzitě Karlově zakládací listinu ze 14. století, ačkoli prý věděl, že byla kdysi ukradena. Stejně prodal i další archiválie. Hlavním důvodem zásahu ÚS je to, že NS neposkytl starožitníkovi vyjádření, které k jeho dovolání, později odmítnutému, sepsalo státní zastupitelství.
Rozsudkem obvodního soudu byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví. Za spáchání zločinu mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 5 000 000 Kč. Trestného činu se dopustil tím, že prodal listiny, které si u něj v provozovně uložil starožitník zaměstnaný u stěžovatele, přestože byl stěžovatel znalcem upozorněn, že jde o archiválie, které je třeba vrátit nástupci bývalého Zemského archivu Království Českého. Mezi listinami byl mimo jiné i notářský instrument Petra Reindla z roku 1414, vydaný ve věci rozhodnutí odebrat Janovi z Jesenice doktorát kanonického práva a vyhlásit nad ním (v souvislosti s Janem Husem) ztíženou klatbu, či listina papeže Klimenta VI. ze dne 26. 1. 1347, kterou papež udělil souhlas k založení Univerzity Karlovy.
Stěžovatelovo odvolání proti rozsudku obvodního soudu bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze.
Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu dovolání, ke kterému se vyjádřila dne 31. 5. 2023 státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Stěžovatel následně doplnil své dovolání dalším podáním ze dne 5. 6. 2023 a požádal o odložení výkonu napadeného rozhodnutí.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo doplnění dovolání stěžovatele zasláno s žádostí o další případné vyjádření.
Nejvyšší soud následně stěžovateli odložil vykonatelnost rozsudku okresního soudu ve spojení s usnesením městského soudu dne 14. 7. 2023. Stěžovatel své dovolání doplnil a připojil i repliku k prvnímu vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dne 5. 9. 2023. Státní zástupkyně následně doplnila své vyjádření druhým vyjádřením ze dne 18. 10. 2023. Nejvyšší soud poté stěžovatelovo dovolání napadeným usnesením ze dne 7. 2. 2024 odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Druhý senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Ronovská) stěžovateli zčásti vyhověl, a to ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu. Tím, že Nejvyšší soud nezaslal stěžovateli k replice vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, které obsahovalo úvahy o dovolacích důvodech stěžovatele a návrh na odmítnutí jejich dovolání, bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, i právo být seznámen s každým podáním nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a k těmto mít také možnost se vyjádřit, zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny.
Ve zbytku Ústavní soud stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Právní věta:
Nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením základního práva na soudní ochranu.
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1309/24 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: canva.com
