Nejvyšší soud zveřejnil dne 25. března 2025 zprávu týkající se rozsudku č. j. 30 Cdo 477/2024, jímž senát NS složený z předsedy Pavla Simona, který byl zároveň i soudcem zpravodajem, a soudců Víta Bičáka a Viktora Sedláka vrátil k novému projednání případ, v němž soudy přiznaly žalobci na základě zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nárok na náhradu ušlého zisku. Žalobce se domáhal náhrady ušlého zisku za období, kdy byl omezen na osobní svobodě v důsledku nezákonného trestního stíhání. Tvrdil, že mu bylo znemožněno vykonávat výdělečnou činnost v USA, kde pracoval jako řemeslník a zaměstnanec, ale bez příslušného pracovního povolení.
NS se zabýval otázkou, zda zisk žalobce byl ziskem dosaženým protiprávní činností. Pokud by tomu tak bylo, nemohl by se žalobce domáhat jeho náhrady, neboť v souladu s § 6 odst. 2 občanského zákoníku nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu.
V obecné rovině je třeba podle NS rozlišovat dvě kategorie případů:
* Zisk dosažený činností, která je za všech okolností protiprávní (např. trestnou činností), v takovém případě nelze nárok na náhradu ušlého zisku přiznat.
* Zisk dosažený činností, která je z určitého důvodu právně nesouladná (typicky pro absenci veřejnoprávního povolení), ale tuto protiprávnost lze dodatečně zhojit, přičemž tato protiprávnost nemá vliv na soukromoprávní nárok na realizaci zisku, v takovém případě je nárok na náhradu ušlého zisku zásadně možný.
NS zdůraznil, že je třeba posuzovat každý případ individuálně a zkoumat, zda rozpor s veřejným právem má vliv na soukromoprávní nárok na realizaci zisku. Městský soud v Praze se však v daném případě nezabýval otázkou, zda z hlediska rozhodného práva, kterým se řídily poměry žalobce při realizaci zisku, šlo o zisk právně souladný, tj. soudně vymahatelný, kdy by byla náhradu ušlého zisku zásadně možná za předpokladu, že rozpor s veřejným právem nebyl takového rázu, aby znemožnil žalobci vymožení jeho nároku na zisk soudní cestou. Pokud by naopak bylo zjištěno, že zisk žalobce byl právně nevymahatelný, neměl by žalobce na jeho náhradu nárok.
NS z výše uvedených důvodů vyhodnotil právní posouzení soudů nižších stupňů jako neúplné a tudíž nesprávné. Pokud soudy v novém řízení dojdou k závěru, že nárok žalobce na zisk byl vymahatelný před příslušnými soudy z hlediska soukromého i veřejného práva, je třeba se zabývat otázkou, zda přiznání nároku žalobci brání nepoctivost jeho jednání jako druhá skutková podstata § 6 odst. 2 věta první občanského zákoníku.
Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: redakce AD
