Rozhovor
Je magistrou dvojího práva. První vysokou školu vystudovala v Užhorodě, druhou v Praze. Jak Oksana Rizak přiznává, studium na jedné z nejstarších evropských právnických fakult bylo jejím snem. A udělala vše pro to, aby se splnil. Po studiích už v Praze zůstala. Aktuálně je „rozkročená“ mezi Českem a Německem, kde s rodinou střídavě žije. V rozhovoru pro Advokátní deník prozradila, co se jí líbí na práci samostatné advokátky, jaká je pozice právniček v její rodné zemi, jak moc ji baví přednášky, jak se snaží pomáhat svým krajanům, kteří v ČR našli po začátku války na Ukrajině útočiště, i to, jaké jsou její další kariérní plány.
Na přelomu století jste vystudovala na rodné Ukrajině v Užhorodě Právnickou fakultu Národní univerzity. Co bylo impulsem k tomu odejít studovat práva na Univerzitu Karlovu do Prahy?
Univerzita Karlova je světově proslulá, v Užhorodě na Zakarpatské Ukrajině, odkud pocházím, samozřejmě také. Užhorod je navíc specifický tím, že je zde nejbohatší architektonické dědictví epochy československého meziválečného modernismu, působí tady i český krajanský spolek, takže máme k České republice hodně blízko.
Já osobně jsem do Česka jezdila od svých pěti let – pravidelně o Vánocích a občas i během letních prázdnin. V Plzni bydlí má prateta, která se do Československa přistěhovala během druhé světové války. Díky ní jsem i dobře poznala vaše tradice. V roce 2000 jsem přijela za tetou, abych s ní strávila typické české Vánoce, a během svého pobytu jsem měla možnost navštívit Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl to pro mě neskutečně silný zážitek. A vlastně i impuls k začátku přípravy na přijímací zkoušky. Dodnes si pamatuji, jak jsem stála v „bazénu“ (v aule v přízemí fakulty – pozn. red.), vnímala krásu a cítila jedinečnou energii jedné z nejstarších evropských právnických fakult. Právě tehdy jsem se rozhodla, že tu chci studovat a že udělám vše pro to, aby se mi můj sen splnil. Po návratu domů jsem začala s intenzivním studiem českého jazyka a s přípravou na přijímací zkoušky. Zápis ke studiu na pražských právech jsem absolvovala 16. září 2002. Tenhle pro mě tak důležitý den si stále pamatuji.
Máte magisterský titul dvojího práva – toho ukrajinského a českého. Nicméně po dokončení studií na PF UK jste ještě absolvovala studijní pobyt na University of Miami ve Spojených státech amerických. Chtěla jste se lépe seznámit i s angloamerickým právem?
Na University of Miami v USA jsem absolvovala semestrální pobyt v rámci studia Master of Arts in International Administration. Chtěla jsem především získat nové zkušenosti a znalosti mimo obor práva, zejména v oblasti správy veřejných a soukromých organizací, v oblasti politiky a Global Cultures. A také si ujasnit, čím se chci ve svém profesním životě vlastně zabývat.
Po návratu z Ameriky jste nastoupila na pozici koncipientky a postupně pracovala v několika významných pražských advokátních kancelářích. Hned po vykonání advokátních zkoušek jste se ale osamostatnila. Práce ve velké kanceláři Vás přestala uspokojovat? A pokud byste měla své rozhodnutí s odstupem času zhodnotit – jste s ním spokojená?
Ano, se svým rozhodnutím fungovat jako samostatná advokátka jsem moc spokojená. Pro mě byl velkou inspirací advokát JUDr. Petr Jurák, u něhož jsem byla koncipientkou a který byl nejen výborným školitelem, ale byl i mým vzorem v tom, jak skloubit advokacii a rodinný život.
V rámci koncipientské praxe jsem měla možnost srovnat obě formy výkonu advokacie – práci ve velké advokátní kanceláři i jako samostatný advokát. Pro mě je zásadní být flexibilní, mít svobodu při plánování pracovního rozvrhu, být manažerem svého času. Je pro mě velmi důležité mít možnost se věnovat rodině a dětem a nedělat advokacii na jejich úkor. A platí to i opačně. Rodina mi „nepřekáží“ při výkonu mého povolání, které mám ráda, a v profesním vývoji, který je pro mě důležitý.
Ve své advokátní praxi se zaměřujete na rodinné právo, generální praxi či ukrajinské právo, ale především na právní poradenství v oblasti cizineckého práva, zejména na zastupování cizinců v řízeních o udělení pobytového oprávnění na území Česka. Hned v prvních dnech okupace Ukrajiny Ruskem v roce 2022 jste se zapojila mezi advokáty, aktivně pomáhající ukrajinským uprchlíkům. Je i tři roky po začátku války ze strany Ukrajinců žijících v České republice velký zájem o právní služby?
Máte pravdu. Od února 2022 se systematicky a aktivně podílím na poskytování právního poradenství občanům Ukrajiny, kteří se přestěhovali do České republiky z důvodu války. Poskytuji jak individuální poradenství, tak radím i prostřednictvím webinářů nebo offline seminářů, které připravuji společně s ukrajinskou redakcí Blesku ProUkrainu.cz a teď ProUkrainu.cz, mediální platformou pro Ukrajince v ČR.
Zájem o právní služby stoupá. Hodně Ukrajinců a členů jejich rodin, kteří se v České republice usadili, poptává právní služby v oblastí migračního práva, zaměstnání, podnikání a také práva nemovitosti. Zvýšil se i počet případů, které řeším v rámci rodinného práva, zejména uzavření sňatků, úpravu poměrů nezletilého dítěte a rozvody se zahraničním prvkem. Migrační cesta cizince na území České republiky začíná získáním pobytového oprávnění. V této souvislosti poskytuji právní poradenství Ukrajincům při získání dočasné ochrany, zejména ve složitých případech, kdy zdejší Ministerstvo vnitra zamítne žádost o udělení dočasné ochrany, a také v soudních řízeních souvisejících s nepřijatelností žádosti o udělení dočasné ochrany. Právní poradenství poptávají Ukrajinci i v rámci běžného řízení o získání dlouhodobého pobytu (víza) za účelem sloučení rodiny, získání modré karty.
Kromě toho stále (a to již od doby před začátkem války) poskytuji právní poradenství českým podnikatelům v oboru ukrajinského práva. Zájem o tyto služby trvá i dnes.
Za posledních pár let jste jistě se svými klienty zažila nespočet pohnutých okamžiků. Utkvěl Vám některý z nich v paměti více?
Ano. Jednou jsem například řešila případ starší paní, které tou dobou bylo už přes 80 let, říkala jsem jí babička. Kauza trvala více než dva roky. Babička přijela do ČR na základě dlouhodobého víza za účelem sloučení rodiny, a to se synem, který tady již měl trvalý pobyt a žil tu s rodinou. Před odjezdem babička dle domluvy se synem prodala svůj jediný majetek – byt – a peníze poslala na synův účet, aby jí koupil v městečku, kde bydlel, menší byteček. Po příjezdu do ČR se ale syn a snacha rozhodli jinak, peníze si přisvojili a babičku vyhnali z domu. Ta bydlela na ubytovně, ale neměla dost prostředků na živobytí, neboť v ČR nepobírala ani důchod, ten měla v cizině. V rámci soudního řízení jsem jí pomáhala vymoci zpět peníze, když syn se snachou tvrdili, že jí je 
vrátili v hotovosti. Kromě soudního řízení jsem řešila i prodlužování jejího pobytu na území ČR, sociální pomoc a poté i trestní řízení, resp. podání trestního oznámení na syna a jeho ženu. Byla to kauza, kterou jsem vnímala velice osobně. Babička za mnou jezdila nejméně dvakrát týdně a kromě právní pomoci jsem se snažila ji podporovat i lidsky. Po dvou letech skončil případ jejím návratem na Ukrajinu. Vzdala ten boj. Nezvládla synův podraz.
Cizinecké právo je obor, ve kterém prožíváte (tedy alespoň já to tak mám) případy svých klientů tak trochu osobně, neboť na tom, jestli správní orgán povolí cizinci pobyt v Česku, záleží jeho další život – to, kde bude s rodinou žít, kde a zda bude jeho dítě chodit do školy, jestli bude moci rodina být společně nebo se budou vídat dvakrát za rok atd. Mám několik rodin, které jako advokátka vedu již více než deset let a s nimiž jsem prošla celým migračním procesem, a to od dlouhodobého pobytu k trvalému pobytu na území ČR až k udělení českého občanství.
Migračním procesem jsem prošla osobně a pamatuji si, že do doby získání trvalého pobytu na území České republiky jsem žila v permanentním stresu a ve velké nejistotě.
Jak jsme již zmínili, vystudovala jste právo v Užhorodu i v Praze. Seznámila jste se tedy dobře s postavením žen-právniček v těchto zemích. Je hodně rozdílné?
Situace žen-právniček na Ukrajině byla vlastně jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla odejít do České republiky a studovat práva v Praze. Podle mých zkušeností má žena-právnička na Ukrajině stále velmi nesnadné postavení, rovnost mužů-právníků a žen-právniček, jak ji znám z Česka, tam vlastně neexistuje. Pro právničky je tam velmi těžké prosadit se v advokacii, neboť v ukrajinské společnosti stále panuje klišé, že žena nemůže být stejně dobrý advokát jako muž, neboť má rodinu, takže se nemůže věnovat povolání naplno.
Dodnes si pamatuji okamžik ze studií v Užhorodu, kdy přednášející říkal, že žena-právnička může být tak jedině notářem, neboť tato činnost není náročná a spočívá pouze v standardních formulářových úkonech.
Ostatně, ještě po letech advokátní praxe v ČR jsem měla zajímavý zážitek, kdy mi telefonoval klient ukrajinské národnosti a když v pozadí našeho hovoru uslyšel hlas mého syna, zeptal se mě, zda je to opravdu dětský hlas, co slyší… Tak náš vztah „klient – advokát“ skončil ještě dříve, než mohl začít.
Jsem ráda, že v České republice má žena-právnička stejné postavení a možnost budovat si kariéru. Případy diskriminace jsou tu podle mě opravdovou výjimkou.
Kromě advokátní praxe se zaměřujete i na přednáškovou činnost a publikujete odborné články. Jak se Vám daří skloubit všechny tyto aktivity s rodinným životem a péčí o dvě děti?
Přednáškovou činnost si opravdu užívám. Beru ji jako zkoušku své schopnosti tlumočit laikům právní normy. Je to pro mě moc zajímavá interakce. Delší čas také přednáším pro českou Komoru soudních tlumočníků. Pamatuji si, jak jsem v roce 2014, přibližně měsíc před narozením prvního syna, přednášela na Justiční akademii pět dnů „v kuse“ a i v té době jsem si to užívala: odborné diskuse, příjemné prostředí… V přednášení stále pokračuji a jsem ráda, že tu možnost mám.
Rodina mě v mé práci podporuje. Moc mi pomáhá manžel, který se mnou rovným dílem sdílí péči o naše syny, a tím vytváří prostor pro mé záliby.
Máte ještě nějaké kariérní plány nebo sny?
Momentálně mám tři vize: stále zvyšovat vlastní expertizu v oblastí migračního (cizineckého) práva, být prostřednictvím České advokátní komory účastná na legislativním procesu v oblasti cizineckého práva a školit advokátní koncipienty, aby se naučili, jak důležitý obor cizinecké právo je, a následně byli úspěšnými zástupci při jednání s orgány veřejné správy.
Děkuji za rozhovor!
Hana Saitzová, redakce AD
Foto: archiv Oksany Rizak
