Dnes, 9. května 2025, je to přesně patnáct let od úmrtí Otakara Motejla – advokáta, soudce, ombudsmana a především člověka, který ztělesňoval odvahu a morální integritu. Jako obhájce disidentů během normalizace riskoval nejen kariéru, ale i osobní bezpečí. Po roce 1989 se stal jednou z klíčových postav nové justice. Jeho život a práce zůstávají inspirací – nejen pro advokáty, ale pro každého, kdo věří v sílu práva i lidské důstojnosti. Ostatně plným právem byl uveden do právnické síně slávy a je jednou z osobností projektu ČAK Advokáti proto totalitě.
Otakar Motejl se narodil 10. září 1932 v Praze v právnické rodině. Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy zahájil svou advokátní praxi v roce 1955. Již tehdy bylo patrné, že se nespokojí s formálním výkonem profese – právo pro něj vždy znamenalo službu člověku.
V roce 1968 byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu a významně se angažoval v rehabilitacích nespravedlivě odsouzených. Po okupaci Československa byl z funkce odvolán a vrátil se k advokacii. Právě tehdy se stal obhájcem, jehož jméno se začalo spojovat s těmi nejodvážnějšími případy – obhajobou disidentů, umělců a intelektuálů, kteří se postavili proti totalitnímu režimu. Mezi jeho klienty patřili Karel Kyncl, Vladimír Škutina, Pavel Landovský a další. S neústupností a elegancí hájil právo i tam, kde byla spravedlnost přehlušena mocí. Byl sledován Státní bezpečností, spisy dokumentují soustavný tlak, kterému čelil.
A přesto nikdy neztratil lidskost, nadhled ani humor. Jeho kolegové na něj vzpomínají jako na advokáta, který uměl nejen brilantně argumentovat, ale také naslouchat, chápat a být oporou.
Po roce 1989 se Otakar Motejl stal jednou z nejvýraznějších postav přeměny české justice. Byl předsedou Nejvyššího soudu ČSFR a posléze i Nejvyššího soudu ČR, v roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti a v roce 2000 byl jmenován prvním veřejným ochráncem práv. Tuto funkci definoval nejen odborně, ale i lidsky. Ombudsman v jeho pojetí nebyl byrokrat, ale zastánce lidí v konkrétních a často beznadějných situacích. Ve své agendě se zaměřil mimo jiné na zlepšení podmínek v ústavech sociální péče, prosazoval právo na informace, pomáhal pozůstalým získat přístup ke zdravotnické dokumentaci nebo se zasadil o zrušení neústavní regulace nájemného. Ukazoval, že i po formální změně režimu je třeba důsledně chránit občana před zvůlí státu.
Za svou práci byl oceněn a v roce 2009 uveden do Právnické síně slávy a v roce 2019 byl jeho životní příběh zařazen do projektu ČAK Advokáti proti totalitě.
Otakar Motejl zemřel náhle po krátké nemoci 9. května 2010. Se souhlasem jeho dcery Kateřiny Kulíškové, založila Nadace Open Society Fund Praha Fond Otakara Motejla, který finančně podporuje české neziskové organizace, jež bojují proti korupci a usilují o transparentní a poctivé prostředí v České republice.
Otakar Motejl zůstává i patnáct let po své smrti vzorem právnické profesionality, ale i lidské slušnosti. Na jeho náhrobku je vytesáno prosté slovo „obhájce“. Jediné slovo, které říká vše. Obhajoba pro něj nebyla profesí, ale posláním – a také morálním postojem, který si zachoval ve všech rolích, které v životě zastával.
Hana Rýdlová, šéfredaktorka Bulletinu advokacie a Advokátního deníku
Foto: dtto
