Ve dnech 14. a 15. května tohoto roku se uskuteční Druhý sjezd českých právníků. Proběhne v době, kdy si bude justiční veřejnost připomínat 100. výročí od konání původního II. sjezdu československých právníků, který se konal v roce 1925 v Brně. U příležitosti pořádání této – pro právnické profese – výjimečné akce nabízí Advokátní deník svým čtenářům a čtenářkám pokračování článku Jana Kabáta, asistenta Katedry dějin státu a práva Právnické fakulty MU, o historickém vývoji právnických sjezdů organizovaných Právnickou jednotou (předchůdkyní stávající Jednoty českých právníků). Tento článek dále pokračuje III. sjezdem československých právníků, který se konal v roce 1930 v Bratislavě, a následně IV. sjezdem československých právníků s heslem „Za socialistické právo!“, pořádaným v Praze v roce 1949. Tento sjezd byl historicky posledním před obnovou právnických sjezdů v roce 2022.
III. sjezd československých právníků v Bratislavě (1930)
Po úspěšném II. sjezdu československých právníků v roce 1925 v Brně přistoupila Právnická jednota – dle usnesení přijatých na druhém sjezdu – k organizaci třetího sjezdu v Bratislavě. O jeho konání bylo rozhodnuto dne 25. 5. 1928 na společné schůzi předsednictva moravské a slovenské Právnické jednoty. Organizací sjezdu byla pověřena slovenská odnož Právnické jednoty,[1] která jmenovala předsedou pořadatelského výboru předsedu Vrchního soudu v Bratislavě Vladimíra Fajnora a generálním tajemníkem bratislavského advokáta původem Moravy Cyrila Bařinku.[2]
Už formou příprav se třetí sjezd zásadně lišil od sjezdů předchozích. Oproti předchozím sjezdům lze zaznamenat daleko propracovanější organizaci, o což se osobně zapříčinil právě Bařinka, který při bratislavské Právnické jednotě dokonce zřídil zvláštní organizační kancelář. O pracovním nasazení kanceláře vypovídá i finální korespondenční statistika (celkem 37 054 odeslaných a 9 253 přijatých dopisů).[3] Bařinka dále nechal vedle již působícího pořadatelského výboru zřídit šest dílčích správních odborů pro hladkou organizaci sjezdu.[4]
I tento sjezd na žádost organizátorů finančně podpořila československá vláda, a to částkou 200 000 korun.[5] Z další státní podpory lze zmínit i to, že státním zaměstnancům byla pro účely účasti na sjezdu poskytnuta dovolená a účastníkům ze vzdálených měst byla státními drahami garantována sleva na jízdném. Protektorát nad sjezdem převzal prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který přislíbil svou účast.
Kromě toho byl sjezd jako takový daleko více propagován, s čímž patrně souvisí i zvýšený zájem o účast na akci. Informace o jejím konání byly pravidelně publikovány nejen v československém tisku, ale také v tisku zahraničním (tisk byl mimo jiné hlavním zdrojem organizačních informací pro účastníky sjezdu, neboť přinesl nejen podrobný program, ale i podmínky přihlášení, pravidla jednání vědeckých výborů, možnosti dopravy, informace o slevách na jízdném, jednotlivá místa jednání atp).[6] Celkem sjezd sledovalo 176 periodik, přičemž o něm bylo vydáno více než 830 zpráv. Výchozím informačním zdrojem byl časopis Právny obzor, ve kterém byly informace o akci pravidelně zveřejňovány v rubrice s názvem „Hliadka sjazdová“. Velkolepost sjezdu potvrdil zejména zájem účastníků, kterých bylo již ke konci června 1930 přihlášeno na 2 500, z toho zhruba 200 žen a 125 zahraničních účastníků.
S ohledem na účast zahraničních delegací začali první hosté přijíždět do Bratislavy již 10. října, přestože oficiální program třetího sjezdu probíhal od 11. do 14. října 1930.[7] V první sjezdový den byl hlavním bodem oficiálního odpoledního programu slavnostní příjezd prezidenta republiky do Bratislavy.[8] Dalším průběhem sjezd navázal na své předchůdce, a to mimo jiné slavnostním představením Smetanovy opery Prodaná nevěsta ve Slovenském národním divadle.
Následujícího dne ráno se všichni účastníci akce začali postupně shromažďovat k valné schůzi sjezdu a k slavnostnímu zahájení, které se konalo v budově Slovenského národního divadla. Vzhledem k velkému počtu účastníků a omezené kapacitě divadla (jež byla cca 1 200 osob), zůstali mnozí stát před budovou, odkud jim bylo slavnostní shromáždění přenášeno pomocí reproduktorů. Program byl zahájen přivítáním prezidenta Tomáše G. Masaryka, poté následoval krátký proslov předsedy sjezdu Vladimíra Fajnora. K přítomným promluvil i prezident. Ten ve svém projevu vyzdvihl význam sjezdu s ohledem na vývoj mladého československého parlamentarismu a apeloval na to, aby se právníci více než právní teorií a učením o státě zabývali jeho organizací, funkcemi a úlohami.[9]
Zahajovací valná schůze byla v poledne ukončena. Účastníci se poté rozešli dle jednotlivých vědeckých odborů, jejichž jednání probíhala na různých místech (zejména v budově Zemědělského muzea v Bratislavě) až do večerních hodin.[10] Večer se pak v sálech bratislavské Reduty konal raut na počest prezidenta Masaryka, který se jej osobně zúčastnil. Podle dobových zpráv bylo na této slavnostní události přítomno přibližně 2 000 hostů.[11] Od ranních do odpoledních hodin následujícího dne pokračovala zasedání vědeckých odborů.[12] Pro dámský doprovod pánů byly ve shodný čas zorganizovány výlety auty do okolí Bratislavy.[13]
Po skončení diskusí odborů následovalo závěrečné zasedání valné schůze, na níž byla se stručným odůvodněním představena a následně schvalována usnesení jednotlivých vědeckých odborů.[14] Po odhlasování závěrečných usnesení byl jednomyslně schválen návrh Františka Vážného, aby se sjezdy československých právníků konaly nově každé dva roky. Spolu s tím bylo v souladu se sjezdovým řádem stanoveno, že čtvrtý sjezd se uskuteční v roce 1932 v Praze a organizačně jej zajistí pražská Právnická jednota. Téma sjezdu mělo zohlednit apel prezidenta republiky k otázkám o státu.
Konec sjezdů Právnické jednoty v meziválečném období
Nadšení s jakým se českoslovenští právníci ze slovenské Právnické jednoty (v reakci na usnesení pléna druhého sjezdu o pětiletém opakování sjezdů) pustili do organizace třetího sjezdu, se u příprav sjezdu čtvrtého neopakovalo. Ještě v roce 1930, takřka ihned po skončení třetího sjezdu, vydala zřejmě pražská pobočka Právnické jednoty v časopise Právník prohlášení, že plénem usnesené nové časové rozpětí konání sjezdů po dvou letech je na důstojnou přípravu následujícího sjezdu v Praze příliš krátké. Součástí prohlášení byla i blíže neadresovaná žádost o posunutí lhůty konání sjezdu o jeden rok, a to v zájmu zachování vědecké úrovně sjezdu.[15]
V rámci diskuse v odborném tisku zklamaně reagoval v časopise Právny obzor na výše uvedené prohlášení anonymní příspěvek. Zmiňovaný argument o nedostatku času označil za výmluvný, neboť pražští organizátoři mohli navázat na postupy zavedené při bratislavském sjezdu. V textu byl dále vyzdvihnut význam sjezdů a jejich úkolů prodiskutovat důležité problémy právní praxe k přípravě cest zákonodárných reforem.[16] Závěrem byla Právnická jednota v Praze opět vyzvána k organizaci sjezdu dle plenárního usnesení třetího sjezdu.[17]
Uvedené výzvy nakonec donutily pražskou Právnickou jednotu problém data uspořádání dalšího sjezdu definitivně vyřešit. I proto pražští představitelé spolku svolali na 7. 2. 1931 do Prahy jednání se zástupci brněnské i bratislavské pobočky. Zde se usnesli, že čtvrtý sjezd se nakonec uskuteční v roce 1934, a to i z důvodu oslav 100. výročí narození Antonína Randy a 30. výročí konání prvního sjezdu.[18] Zatímco v roce 1932 bylo uspořádání čtvrtého sjezdu pro pražskou Právnickou jednotu považováno za prioritu,[19] v roce 1933 se již situace změnila. Jak vyplývá z výroční zprávy spolku, realizace sjezdu narazila na problém nedostatku finančních prostředků.[20] Současně byla na valné hromadě vznesena otázka, zda by se sjezd neměl odložit na rok 1935, což by odpovídalo původnímu rozhodnutí druhého sjezdu pořádat akce každých pět let.[21] Na další výroční valné hromadě spolku v roce 1934 bylo z finančních důvodů navrženo odložit sjezd až na rok 1938 (ke dvacátému výročí vzniku ČSR),[22] přičemž definitivně byla organizace sjezdu odložena na neurčito valnou hromadou spolku v roce 1938.[23]
Na tomto místě je třeba uvést, že postupně byl záměr uspořádání čtvrtého sjezdu v právnických kruzích pravděpodobně oslaben i ve stínu konání dalších sjezdů, zejména I. sjezdu právníků ze slovanských států v Bratislavě roku 1933, I. odborového sjezdu československých právníků v Praze roku 1936 či I. unifikačního sjezdu československých právníků v Bratislavě roku 1937.[24] Na posledně jmenovaných sjezdech se organizačně i účastí podílely téměř shodné osoby jako v případě sjezdů Právnické jednoty, ale s tím rozdílem, že v případě těchto akcí již nešlo o sjezdy zastřešené Právnickou jednotou nebo šlo o setkání pořádaná za jinými účely.
Poslední právnický sjezd v Československu
Poválečné snahy k obnovení právnických sjezdů
Po posledním právnickém sjezdu za předmnichovské republiky organizovaném Právnickou jednotou, kterým byl III. sjezd československých právníků v Bratislavě v roce 1930 (jinak I. unifikační sjezd československých právníků v roce 1937), byla sjezdová činnost českých a slovenských právníků úplně přerušena a byla obnovena až po válce.
Jako první nadnesl myšlenku obnovení právnických sjezdů starosta Právnické jednoty Václav Joachim na valné hromadě jednoty dne 14. 6. 1945 v rámci svého referátu k 80. výročí od založení spolku. Jeho představa spočívala v uspořádání obdobného sjezdu, jakým byl sjezd slovanských právníků v Bratislavě v roce 1933. K této myšlence se později přidal záměr uspořádat vedle sjezdu slovanských právníků také sjezd československých právníků, jak bylo sděleno ze strany zástupců Právnické jednoty prezidentu republiky Edvardu Benešovi.[25] Dle záměru se měl sjezd konat na podzim 1947 s podtitulem: „Stát, národ, občan v budoucí československé ústavě.“ Uvedený slovanský sjezd se pak měl konat o rok později s hlavní ideou zabezpečení demokracie v Evropě.[26] Žádný z těchto sjezdů se však již nepodařilo realizovat.
IV. sjezd československých právníků v Praze: Za socialistické právo! (1949)
Čtvrtý sjezd, který se nepodařilo Právnické jednotě uspořádat v době demokratické první republiky ani v poválečném období, se přece jen nakonec konal, ale až po politicko-společenských změnách roku 1948. Organizace se ujala poválečná nástupkyně dosavadních právnických jednot, která se ustavila dne 13. 2. 1949 jako Jednota československých právníků[27] (dále jen „JČsP“). Tedy organizace, jejímž novým účelem bylo pod dozorem KSČ odstranit původní koncepci stavovského sdružování právníků, a přitom vně státu vyvolávat dojem, že sdružování právnického stavu nebylo nijak omezeno.[28]
Tato premisa se týkala jak JČsP a jejího fungování, tak všech jejích souvisejících aktivit, tedy i sjezdové činnosti, která měla být realizována uspořádáním čtvrtého sjezdu. Na jednu stranu sjezd označený jako „čtvrtý“ vyvolával zdání přirozeného pokračovatele svých předválečných předchůdců,[29] na stranu druhou šlo o diametrálně jinak organizovaný sjezd, a to propagandistický a manifestační, jak přímo vyplývá z provolání doplněného v jeho názvu „Za socialistické právo“. Kromě toho také neměl zvolené téma či otázky a neobsahoval následnou diskusi k nim. Fakticky byl plánovaný sjezd naprosto diskontinuální.
Jedním z prvních úkolů nově ustanovené JČsP se stalo svolání celostátního sjezdu československých právníků v září roku 1949 do Prahy. Rozhodnutí o tom padlo přímo na ustavující schůzi jednoty v únoru 1949. Za tímto účelem byla ihned zřízena sjezdová komise[30] pověřená sjezdovými přípravami a předložením plánu činnosti na následující výborové schůzi. Předsedou komise byl jmenován první jednatel JČsP a zároveň šéf Prezidia Nejvyššího účetního kontrolního úřadu Jaroslav Jablonský.[31] Ten poté na druhé výborové schůzi JČsP v květnu 1949 představil bližší ideové a organizační přípravy sjezdu. Hlavním účelem sjezdu měla být „manifestace vůle a odhodlání československých právníků před celou pracující veřejností, ve všech oborech právnické práce, přispět k plnění budovatelských úkolů k výstavbě socialismu v ČSR“.[32]
Sjezd se tedy měl stát společnou manifestací a přihlášením všech československých právníků k novému společenskému řádu, zejména pak k nově plánovanému právnímu řádu v duchu marxisticko-leninské ideologie, který předpokládala nová ústava (Ústava 9. května přijatá dne 9. 5. 1948).[33] Tím měli právníci veřejně deklarovat cestu k socialismu, a to i v návaznosti na výstupy IX. sjezdu KSČ, který se konal v květnu téhož roku. Právníci tak společně měli odmítnout předválečný systém fungování práva a právnických profesí. Slovy Jablonského bylo potřeba „vypořádat se zbytkem měšťácké ideologie na všech úsecích práva, přispívat k omezování a vytlačování zbývajících kapitalistických živlů“.[34]
Organizačně se musela sjezdová komise vypořádat s delegací sjezdových účastníků. Sjezd již nebyl veřejně přístupný všem zástupcům právnického stavu. Účastníci byli delegováni pestře ze všech úseků právnických činností. Jednalo se o zástupce státní správy, soudnictví, advokacie, notářství či prokuratury. Své delegáty vyslali soudci z lidu, právnické fakulty, Právnická škola pracujících či ministerstvo národní obrany (z řad důstojníků vojenské justiční služby). Delegování byli i dělníci pražských závodů.[35] Celkem bylo na sjezd pozváno zhruba 2 000 právníků,[36] mezi nimiž byli i zahraniční hosté (zejména ze SSSR a dalších lidově demokratických republik).[37] Vedle delegování účastníků připravila organizace sjezdový program, který v zásadě tvořily proslovy tehdejších ideologicky orientovaných právníků.[38] Nejen tím se sjezd vymykal předválečné linii sjezdů. Pro tento sjezd například nebyl přijat žádný jednací řád. Smyslem sjezdu totiž nebylo přinášet odborně prodiskutovaná stanoviska, ale ideologicky manifestovat ochotu právnického stavu podrobit se novým ideologickým změnám. O ideologicky politickém významu sjezdu svědčí i fakt, že nad ním záštitu převzal prezident Klement Gottwald, čestné předsednictví pak Národní shromáždění společně s vládou.[39]
Také v předvečer zahájení čtvrtého sjezdu, konaného od pátku 23. 9. do neděle 25. 9. 1949, proběhla předsjezdová akce. Tentokrát v podobě slavnostní večeře v gesci předsedy Národního shromáždění Oldřicha Johna s chotí, která se konala na počest zahraničních delegátů v pražském Obecním domě.[40] Oficiálně byl IV. sjezd československých právníků, probíhající ve Velkém sále pražského Paláce Lucerna,[41] zahájen v pátek ráno za účasti všech delegátů, zástupců vlády a některých poslanců Národního shromáždění slavnostním uvítacím proslovem předsedy JČsP a zároveň předsedy Nejvyššího soudu ČSR Igora Daxnera a předsedy vlády Antonína Zápotockého.[42]
Vrcholem prvního dne byl proslov ministra spravedlnosti o novinkách v československém právním řádu.[43] Ten se ve svém projevu postupně věnoval novým principům v právu a jednotlivých právních odvětvích v rámci probíhající právnické dvouletky – rychlého procesu rozsáhlé rekodifikace československého práva. Zdůraznil například nutnost upuštění dělení práva na veřejné a soukromé a řešení vlastnictví, z něhož může vyrůst bohatství národa. Hlavním bodem sjezdového programu bylo sobotní zasedání s přijetím manifestační Rezoluce československých právníků, kterou lze označit za hlavní výstup sjezdu. V této rezoluci se čeští a slovenští právníci v 11 bodech zavázali novému společenskému a právnímu řádu.[44]
Sjezd byl ukončen nedělní částí programu, kterou zahájil Igor Daxner. Po údajně spontánně zazpívané Internacionále[45] následoval proslov Antonína Zápotockého, který se zaměřil na právníky a nutnost aplikovat státní právo.[46] Jako poslední řečník vystoupil hlavní zahraniční host, kterým byl místopředseda Nejvyššího soudu SSSR Jevlampij Lavrovič Zejdin.[47] Po zaznění státních hymen byl sjezd ukončen.
Také čtvrtý sjezd, který se výše vylíčeným průběhem podobal průběhu sjezdů KSČ, měl svou publikaci. Editoval ji Štefan Rais. Již se nejednalo o sborník odborných prací se zaznamenáním diskusí a prostou většinou schválených usnesení, ale o sborník zachycující všechny sjezdové ideologicky motivované proslovy (Igora Daxnera, Alexeje Čepičky, Vladimíra Procházky, Josefa Turečka a Jevlampije L. Zejdina) a manifestační rezoluci.
Čtvrtý sjezd se stal dlouhodobě posledním setkáním československých právníků, neboť se po něm již další sjezd nekonal. JČsP začala od roku 1950 pravidelně každoročně pořádat své konference s explicitním vyjádřením, že jejich cílem není opakovat manifestační sjezd z roku 1949, který právníkům v přijaté rezoluci stanovil ideový směr. Cílem konferencí mělo být toliko průběžné vyhodnocování plnění úkolů stanovených v rezoluci čtvrtého sjezdu. Sjezdová činnost tak přestala fakticky existovat, přičemž další sjezd se v návaznosti na čtvrtý sjezd v období československého socialismu už nekonal. Sjezdovou činnost v tuzemsku obnovila až Jednota českých právníků v součinnosti s dalšími právnickými organizacemi v roce 2022 uspořádáním Sjezdu českých právníků v Praze, a to za významného organizačního úsilí Vladimíra Jirouska a Martina Foukala.
Závěrem
Právnické sjezdy, jako setkání zaměřená na konkrétní právní, legislativní nebo stavovské otázky, mají potenciál různými způsoby ovlivňovat širší právnické prostředí. Tento potenciál spočívá především v možnosti vyjádřit společnou jednotnou vůli právníků napříč různými právnickými skupinami. Zatímco ve státech západní Evropy je instituce právnických sjezdů historicky dlouhodobě etablovaná, v tuzemsku bylo od pořádání právnických sjezdů upuštěno s koncem období první republiky. Definitivní tečkou za sjezdovou činností českých a československých právníků, zahájenou prvním sjezdem v roce 1904, pak byl manifestační sjezd československých právníků s heslem „Za socialistické právo!“, který se uskutečnil v Praze v roce 1949. Až Sjezd českých právníků oživil v roce 2022 po 73 letech sjezdovou činnost s odkazem na historii svých předchůdců.
S ohledem na výše uvedené historické poznatky se přikláním k tomu, že právnické sjezdy byly spíše nahodilými setkáními odborníků. Sjezdová činnost u nás měla v rámci svého vývoje převážně příležitostný a velmi nepravidelný charakter. Českým a následně československým právníkům se totiž z různých důvodů nedařilo pořádat sjezdy v pravidelných intervalech, které si přitom většinou sami stanovili.
Tradici právnických sjezdů pořádaných Právnickou jednotou lze tedy z historického pohledu vnímat jako nestálou, neboť myšlenka pořádat právnické sjezdy byla u nás opakovaně oživována, aniž by někdy vznikla stabilní kontinuální řada na sebe navazujících právnických sjezdů. Snad jedinou výjimkou bylo uspořádání III. sjezdu československých právníků v Bratislavě v roce 1930, který se konal po deklarovaných pěti letech od II. sjezdu československých právníků v Brně v roce 1925. Tím se také česká a československá sjezdová činnost lišila od několikrát zmiňované sjezdové činnosti německých právníků. Jak jsem již uvedl, němečtí právníci se na svých sjezdech pravidelně scházejí od roku 1860 dodnes, čímž udržují skutečnou tradici, jež je v jejich široké odborné komunitě respektována, těší se hojné účasti a uznání vysoké úrovně odbornosti.
Do budoucna lze organizátorům a účastníkům právnických sjezdů doporučit, aby vnímali nutnost jejich pravidelného konání, neboť to vede ke stabilitě (tradici) a věrohodnosti (reálnému významu). Kromě stability by právnické sjezdy měly být také opřeny o jasně definovaný význam a smysl, ať už by měl tento smysl spočívat ve formulování úvah de lege ferenda, poskytování právních dobrozdání, určité manifestaci, nebo jen v pouhém vytváření vzájemných profesních kontaktů a vazeb (což je nepochybně legitimní cíl, a nakonec jeden z mála reálných přínosů historických sjezdů, neboť ty nikdy významně problémy právní praxe či legislativy prokazatelně nevyřešily ani k jejich řešení významněji nepřispěly, a to ačkoliv měly takové ambice).
Závěrem je třeba vyjádřit uznání a podporu úsilí zástupců Jednoty českých právníků a dalších stavovských a profesních organizací při vytváření nové tradice – tedy tradice pravidelného pořádání odborných právnických sjezdů za účelem posilování profesních vazeb českých právníků a řešení aktuálních témat. Takovým je i téma nadcházejícího II. sjezdu českých právníků – Bude digitální věk prospívat spravedlnosti?
JUDr. Jan Kabát, působí jako asistent na Katedře dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, vyučuje právní dějiny a římské právo, je také právníkem Právního odboru rektorátu Masarykovy univerzity.
Zdroje obrázků: soukromý archiv J. Kabáta (obr. 1); Bařinka, C. Zpráva o průběhu III. sjezdu právníků československých v Bratislavě 1930. Právny obzor. 1930, roč. 13, str. 604 (obr. 2), str. 610 (obr. 3 a 4), str. 600 (obr. 5), str. 601 (obr. 6); Rais, Š. (ed.). Za socialistické právo: manifestační sjezd čs. právníků ve dnech 23.–25. září 1949. 2. vyd. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1949, str. 133 (obr. 7), str. 128 (obr. 8), str. 123 (obr. 9), str. 130 (obr. 10)
[1] Tedy Právnickou jednotu na Slovensku o jejíž založení se zasloužil Cyril Bařinka. Blíže k tomu např. HALÁSZ, Ivan. Vznik slovenskej právnickej infraštruktúry po roku 1918. Právník. 2017, roč. 156, č. 7, str. 615. ISSN 0231-6625.
[2] Cyril Bařinka (1885–1976) byl v období meziválečného Československa jedním z nejaktivnějších právníků v oblasti sjezdové činnosti. Po roce 1930 se významně podílel na organizaci takřka všech právnických sjezdů, přičemž bez jeho organizačního zápalu by se některé sjezdy patrně vůbec neuskutečnily. Za zmínku stojí i jeho aktivity na poli spolkových, redakčních a vědeckých činností. Není bez zajímavosti, že Bařinka byl v souvislosti s pořádáním Právnických sjezdů odsouzen k několikaletému trestu odnětí svobody, a to kvůli zpronevěře celkové částky převyšující 80 000 korun, které se měl dopouštět v letech 1935 až 1939. Viz Moravský zemský archiv, Státní zastupitelství Uherské Hradiště, kart. č. 51 – Zpráva o zamýšleném postupu Státního zastupitelství v Uherském Hradišti ve věci Cyrila Bařinky Vrchnímu státnímu zastupitelství v Brně ze dne 20. 7. 1945, č. j. 735/44–7.
[3] BAŘINKA, Cyril. Zpráva o průběhu III. sjezdu právníků československých v Bratislavě 1930. Právny obzor. 1930, roč. 13, str. 600. ISSN 0032-6984.
[4] Jednalo se o odbor hospodářský, pověřený sestavením rozpočtu sjezdu a zajištěním jeho úhrady, odbor propagační, pověřený propagací sjezdové myšlenky ve všech okresech, a odbor dopravní, který měl organizovat dopravu právníků na sjezd zvláštními vlaky bratislavské hromadné dopravy se slevou na jízdném. Dalšími odbory byly odbor uvítací k navigaci účastníků po jejich příjezdu do Bratislavy, odbor ubytovací zajišťující ubytovací prostory, a nakonec odbor zábavní pro organizaci neformálních částí sjezdu a programu pro dámy tvořící doprovod mužů. Viz III. sjezd právníků československých v Bratislavě 1930. Právny obzor. 1929, roč. 12, str. 703. ISSN 0032-6984.
[5] NA, Ministerstvo unifikací, kart. č. 31 – Oznámení PMR prezidiím všech ministerstev ze dne 14. 2. 1930, č. j. 860/707/68 S-30.
[6] Třetí sjezd právníků československých v Bratislavě 1930. Právník. 1931, roč. 70, s. 327. ISSN 0032-6984.
[7] Sjezdu se zúčastnilo celkem 125 účastníků ze zahraničí s tím, že největší byla polská delegace (62 právníků). Z dalších početnějších delegací lze zmínit Jugoslávii, Rumunsko či Rakousko. Viz BAŘINKA, op. cit., str. 602. Jako první dorazil do Bratislavy právník z japonského Tokya, který však pořadatelům způsobil spíše komplikace, protože jak se ukázalo, přítomný Japonec neovládal žádný jiný jazyk než japonštinu. Na poslední chvíli tak byl i prostřednictvím tisku sháněn tlumočník. Viz Hledá se tlumočník. Lidové noviny. 1930, roč. 38, č. 514 ze dne 11. 10. 1930, str. 7. ISSN 1802-6265.
[8] NA, Ministerstvo unifikací, kart. č. 31 – Porad jednania III. sjazdu právnikov československých v Bratislave 1930.
[9] BAŘINKA, op. cit., str. 615–616.
[10] Vědecký odbor pro právo občanské, pro občanská práva zvláštní a pro právo finanční v Zemědělském muzeu, pro občanský soudní řád a právo trestní ve Státní průmyslové škole a pro právo veřejné v budově Krajinského úřadu v Bratislavě. Viz Třetí sjezd právníků čsl. v Bratislavě 1930. Právny obzor. 1930, roč. 13, str. 528. ISSN 0032-6984.
[11] BAŘINKA, op. cit., str. 616–668.
[12] Sekce byly přejmenovány na vědecké odbory, bylo jich ustanoveno celkem šest: I. pro právo občanské, II. pro právo soukromé, III. pro občanský soudní řád, IV. pro právo trestní, V. pro právo správní a VI. pro právo finanční.
[13] Neodborný sjezdový program byl velmi pestrý. Po oficiálním ukončení sjezdu byli účastníci pozváni na vinobraní pořádané příslušnými státními výzkumnými ústavy. Pro zájemce byla ještě následující den zorganizována poslední neformální akce, spočívající v hromadném výletu parníkem na Devín a do starořímského Carnunta. Zúčastnilo se jej na 300 účastníků. Viz BAŘINKA, op. cit., str. 668
[14] BAŘINKA, op. cit., str. 668.
[15] Čtvrtý sjezd československých právníků. Právník. 1930, roč. 69, str. 631. ISSN 0231-6625.
[16] Ačkoliv nebylo primárním cílem výzkumu autora tohoto příspěvku zkoumání praktických dopadů právnických sjezdů v legislativě, lze konstatovat, že faktický dopad všech historických sjezdů na legislativu či dobovou praxi byl minimální.
[17] Štvrtý sjazd československých právnikov. Právny obzor. 1931, roč. 14, str. 51–52. ISSN 0032-6984.
[18] KUBEŠ, Vladimír. Výroční zpráva o činnosti Právnické jednoty za rok 1930, podaná na valné hromadě dne 28. května 1931. Právník. 1931, roč. 70, str. 445. ISSN 0231-6625.
[19] KUBEŠ, Vladimír. Výroční zpráva o činnosti Právnické jednoty za rok 1931, podaná na valné hromadě dne 2. června 1932. Právník. 1932, roč. 71, str. 412. ISSN 0231-6625.
[20] Zároveň je možné, že vůle uspořádat další sjezd upadla po nedávno uspořádaném I. sjezdu právníků států slovanských v roce 1933 v Bratislavě, ačkoliv jeho generální tajemník Cyril Bařinka upozorňoval, že záměrem slovanského sjezdu není ohrozit chystaný sjezd československých právníků v roce 1934. Viz NA, Předsednictvo ministerské rady, kart. 261 – Zpráva ministerstva školství a národní osvěty ministerstvu zahraničních věcí ze dne 20. 4. 1932, č. j. 1754/32.
[21] KUBEŠ, Vladimír. Výroční zpráva o činnosti Právnické jednoty v Praze za rok 1932 podaná na valné hromadě dne 1. června 1933. Právník. 1933, roč. 72, str. 444. ISSN 0231-6625.
[22] KUBEŠ, Vladimír. Výroční zpráva o činnosti Právnické jednoty v Praze za rok 1933, podaná na valné hromadě dne 7. června 1934. Právník. 1934, roč. 73, s. 519. ISSN 0231-6625.
[23] KUBEŠ, Vladimír. Výroční zpráva o činnosti Právnické jednoty v Praze za rok 1937, podaná na valné hromadě dne 19. května 1938. Právník. 1938, roč. 77, č. 7, s. 444. ISSN 0231-6625.
[24] V kontextu unifikačního sjezdu je nutné uvést, že se na něm organizačně podílela Právnická jednota na Slovensku. Šlo však o sjezd zorganizovaný primárně za účelem řešení v té době stále neuspokojeného unifikačního problému. Blíže o těchto sjezdech pojednává rigorózní práce autora tohoto příspěvku.
[25] Konkrétně starosta jednoty Arnošt Wenig-Malovský a jednatel Vladimír Kubeš (jedná se o pražského jmenovce Vladimíra Kubeše nar. 1908 v Králově Poli, pozn. aut.). Viz KUBEŠ, Vladimír. Zástupci Právnické jednoty u presidenta republiky. Právník. 1947, roč. 86, č. 3, str. 91. ISSN 0231-6625.
[26] O záměru informoval také tisk. Viz President republiky Dr Edvard Beneš: Naše právní poměry se lepší. Obrana lidu. 1947, roč. 1, č. 58 ze dne 9. 3. 1947, str. 1. ISSN 0231-6218.
[27] Blíže k tomu FIERLINGER, Zdeněk. K ustavení Jednoty čs. právníků. Právník. 1949, roč. 88, č. 2, str. 49–50. ISSN 0231-6625.
[28] BALÍK, Stanislav. Jednota českých právníků. In: SCHELLE, Karel a TAUCHEN, Jaromír. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin. II. svazek, D – J. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, s. 880.
[29] S tímto zdáním se vypořádal dobový tisk proklamací, že ačkoliv byl sjezd v pořadí čtvrtý, jednalo se o historicky první sjezd po opětovném dosažení svobody. Viz BERÁK, Josef. IV. sjezd právníků. Lidová demokracie. 1949, roč. 5, č. 218 ze dne 17. 9. 1947, str. 1. ISSN 0323-1143.
[30] Ustavující schůze výboru Jednoty čs. právníků. Právník. 1949, roč. 88, č. 2, str. 96. ISSN 0231-6625.
[31] Jaroslav Jablonský (1908–2001) na ustavující schůzi JČsP dne 28. 2. 1949 zvolen prvním jednatelem spolku a pověřen hlavní organizací manifestačního sjezdu komunistických právníků. Není bez zajímavosti, že byl v 50. letech vyšetřován Státní bezpečností. Ta mu kladla za vinu, že v období Protektorátu Čechy a Morava z vlastní iniciativy odhaloval německým vedoucím Nejvyššího účetního kontrolního úřadu celý daňový systém, čímž měl okupační moci pomoci kontrolovat protektorátní hospodářství. Z těchto důvodů byl vyloučen ze strany a zároveň přišel o zaměstnání na Ministerstvu státní kontroly. V rámci stranických rehabilitací se mu nakonec podařilo roku 1968 dosáhnout obnovení členství v KSČ se zpětnou platností od roku 1945. Viz Archiv bezpečnostních složek, Hlavní velitelství SNB Praha, Spisy Velitelství StB, sign. 310-100-5 – Zpráva z šetření JUDr. Jaroslava Jablonského ze dne 14. 1. 1952, č. j. A–16043/303960–51.
[32] Druhá výborová schůze Jednoty československých právníků. Právník. 1949, roč. 88, č. 3–4, str. 192. ISSN 0231-6625.
[33] RAIS, Štefan. (ed.). Za socialistické právo: manifestační sjezd čs. právníků ve dnech 23.-25. září 1949. 2. vyd. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1949, str. 7.
[34] Sjezd právníků bude manifestovat vůli zapojit se do budovatelského úsilí. Rudé právo. 1949, roč. 29–30, č. 208 ze dne 4. 9. 1949, str. 7. ISSN 0032-6569.
[35] IV. sjezd československých právníků. Svět v obrazech. 1949, roč. 5, č. 41 ze dne 8. 10. 1949, str. 2. ISSN 0039-7032.
[36] DRESSLER, Alfred. Právo ve službách socialismu. Rudé právo. 1949, roč. 29–30, č. 224 ze dne 23. 9. 1949, str. 2. ISSN 0032-6569.
[37] Dnes bude zahájen IV. sjezd československých právníků. Rudé právo. 1949, roč. 29–30, č. 224 ze dne 23. 9. 1949, str. 3. ISSN 0032-6569.
[38] Za klíčové byly označeny tři sjezdové referáty, a to Alexeje Čepičky, Vladimíra Procházky a Josefa Turečka. Blíže k tomu níže. Viz BERÁK, op. cit., str. 1.
[39] Přípravy ke IV. sjezdu čs. právníků. Rudé právo. 1949, roč. 29–30, č. 192 ze dne 17. 8. 1949, str. 1. ISSN 0032-6569.
[40] Dnes bude zahájen IV. sjezd československých právníků, op. cit., str. 3.
[41] Pro kontext, na budovu Paláce Lucerna (původně v majetku Václava Havla, dědečka prezidenta Václava Havla) byla po druhé světové válce uvalena národní správa podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot. Definitivně byla budova znárodněna v roce 1952. Viz JELÍNEK, Tomáš. Historie Paláce Lucerna. Online. Palác Lucerna. Dostupné z: https://www.lucerna.cz/cz/6_historie. [citováno 2024-07-07].
[42] Nový právní řád slouží pracujícím. Lidové noviny. 1949, roč. 57, č. 224 ze dne 24. 9. 1949, str. 1. ISSN 1802-6265.
[43] Dnes zahájení IV. sjezdu čs. právníků. Práce. 1949, roč. 5, č. 223 ze dne 23. 9. 1949, str. 8. ISSN 0231-6374.
[44] Z tam uvedených závazků lze uvést například zachování věčné solidarity s pracujícím lidem, vykonání největšího úsilí na urychlené přípravě nového právního řádu, napomáhání ke splnění prvního pětiletého plánu, tvrdé potírání všech škůdců atd. Rezoluce byla zveřejněna i v denním tisku. Viz President republiky sjezdu československých právníků: V naší nové společnosti potřebujeme nové právo, které posiluje a chrání vládu lidu. Rudé právo. 1949, roč. 29–30, č. 226 ze dne 25. 9. 1949, str. 1. ISSN 0032-6569.
[45] Nová společnost vyžaduje také nového práva. Lidová demokracie. 1949, roč. 5, č. 226 ze dne 27. 9. 1949, str. 2. ISSN 0323-1143.
[46] Tvoříme právo pracujícího lidu. Práce. 1949, roč. 5, č. 226 ze dne 27. 9. 1949, str. 1. ISSN 0231-6374.
[47] RAIS, op. cit., str. 105–110.
