Soudní dvůr EU zveřejnil 13. února rozsudek ve věci C-472/23 | Lexitor týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru: v případě nedodržení informační povinnosti může být banka zbavena svého nároku na úroky. Tak tomu může být v případě, kdy se individuální závažnost porušení této povinnosti a jeho důsledky pro spotřebitele mohou v jednotlivých případech lišit.
Lexitor je polskou společností zabývající se vymáháním pohledávek, na kterou spotřebitel postoupil své nároky vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené s bankou. Tato společnost tvrdí, že banka porušila při uzavření smlouvy informační povinnost vůči spotřebiteli. Obrátila se na polský soud a domáhala se toho, aby banka zaplatila peněžitou částku odpovídající úrokům a poplatkům zaplaceným tímto spotřebitelem. Na podporu svého návrhu Lexitor tvrdí, že roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla nadhodnocena; podle ní musí být jedno z ujednání smlouvy zohledněných pro výpočet této sazby prohlášeno za zneužívající, a z tohoto důvodu není pro spotřebitele závazné. Smlouva dále neuvádí jasně důvody a způsoby zvyšování poplatků spojených s jejím plněním.
Tato porušení mají podle společnosti Lexitor vést k uložení sankce stanovené polským právem, a tedy k tomu, že se úvěr stává bezúročným a bez poplatků stanovených ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že si polský soud přál zjistit, zda banka porušila informační povinnost stanovenou unijním právem a zda je zbavení jejího nároku na úroky a poplatky slučitelné s unijním právem, obrátil se na Soudní dvůr.
Soudní dvůr zaprvé připomněl, že úvěrová smlouva musí jasně a výstižně uvádět RPSN vypočtenou v okamžiku jejího uzavření. Výpočet RPSN však předpokládá, že smlouva zůstane platná po dohodnutou dobu. Okolnost, že úvěrová smlouva uvádí RPSN, která se jeví jako nadhodnocená, jelikož některá ujednání této smlouvy jsou následně považována za zneužívající, tedy sama o sobě nepředstavuje porušení informační povinnosti.
Zadruhé musí smlouva jasně a srozumitelně popsat podmínky umožňující změnit poplatky spojené s jejím plněním. Skutečnost, že za tímto účelem smlouva vychází z ukazatelů, které jsou pro spotřebitele obtížně ověřitelné, může porušit informační povinnost. Tak je tomu v případě, kdy průměrný spotřebitel nemůže ověřit, zda nastaly okolnosti odůvodňující tuto změnu, ani jejich dopad na tyto poplatky, a není tak schopen pochopit rozsah svého závazku. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda tomu tak je ve sporu, který mu byl předložen.
Zatřetí v případě porušení informační povinnosti, které ovlivňuje schopnost spotřebitele posoudit rozsah svého závazku, může být banka zbavena nároku na úroky a poplatky. S výhradou ověření vnitrostátním soudem považuje Soudní dvůr tuto sankci za přiměřenou, i když závažnost porušení, jakož i důsledky, které z toho pro spotřebitele vyplývají, se mohou v jednotlivých případech lišit.
Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.
Zdroj: SDEU
Foto: SDEU
