Soudní dvůr EU zveřejnil 20. března rozsudek ve věci C-365/23 | [Arce] týkající se ochrany spotřebitele. Smluvní ujednání, které mladému sportovci ukládá povinnost odevzdat část svých příjmů, pokud se stane profesionálním sportovcem, může být zneužívající. Vnitrostátní soud musí posoudit zneužívající povahu takového ujednání zejména s přihlédnutím k jeho jasnosti a srozumitelnosti, pokud jde o hospodářské důsledky závazku.
V roce 2009 mladý nezletilý sportovec, zastupovaný svými rodiči, uzavřel smlouvu s lotyšským podnikem, který sportovcům nabízí soubor služeb pro rozvoj jejich odborných dovedností a kariéry. Cílem této smlouvy bylo tomuto mladému sportovci zajistit úspěšnou profesionální sportovní kariéru v basketbalu. Uvedená smlouva, která byla uzavřena na dobu patnácti let, stanovila celou řadu služeb, jako jsou zejména trénování pod dohledem specialistů, služby sportovní medicíny, podpora psychologa a podpora v oblasti marketingu, právní pomoc a účetnictví.
Mladý sportovec se oproti tomu zavázal, že stane-li se profesionálním sportovcem, bude tomuto podniku vyplácet odměnu ve výši 10 % ze všech čistých příjmů ze sportovních akcí, reklamy, marketingu a mediálních vystoupení souvisejících s dotyčným sportem, které bude pobírat po dobu trvání této smlouvy, a to pod podmínkou, že výše těchto příjmů bude činit alespoň 1 500 eur měsíčně.
Vzhledem k tomu, že příjmy mladého sportovce, který se mezitím stal profesionálním basketbalistou, plynoucí ze smluv podepsaných se sportovními činí více než 16 milionů eur, musel by uvedenému podniku zaplatit 10 % z této částky, tedy více než 1,6 milionů eur.
Věc byla předložena lotyšským soudům, které měly za to, že předmětné smluvní ujednání je zneužívající. Dotyčný podnik podal kasační opravný prostředek k lotyšskému Nejvyššímu soudu, který se rozhodl obrátit se v této souvislosti na Soudní dvůr. Uvedený soud se táže, zda se směrnice o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011) vztahuje na spornou smlouvu a případně v jakém rozsahu tato směrnice takovému ujednání brání.
Soudní dvůr ve svém rozsudku nejprve potvrdil, že směrnice je na tuto situaci skutečně použitelná. Soudní dvůr nicméně připomněl, že tato směrnice stanoví, že posouzení zneužívající povahy smluvního ujednání, které nebylo sjednáno individuálně, se nemůže týkat ujednání vymezujících hlavní předmět smlouvy ani ujednání o přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Na takové ujednání, o jaké se jedná v projednávané věci, se přitom tato výjimka vztahuje, takže vnitrostátní soud může posoudit jeho zneužívající povahu pouze tehdy, má-li za to, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.
Vnitrostátní právo však může stanovit nejvyšší stupeň ochrany spotřebitele. Pokud tomu tak je, bude moci soud ověřit zneužívající povahu ujednání, i když bylo prodávajícím nebo poskytovatelem předem sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.
Pokud jde o otázku, zda je sporné ujednání sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, Soudní dvůr připomněl, že směrnice rovněž stanoví požadavek transparentnosti. V této souvislosti musí být spotřebiteli poskytnuty všechny nezbytné informace, aby mohl posoudit hospodářské důsledky svého závazku, neboť jinak nebude možné toto ujednání považovat za ujednání sepsané jasným a srozumitelným jazykem.
Soudní dvůr dodal, že takové ujednání, které stanoví, že se mladý sportovec zavazuje platit odměnu ve výši 10 % z příjmů, které bude pobírat v průběhu následujících patnácti let, nezpůsobuje automaticky významnou nerovnováhu mezi stranami. Existence takové nerovnováhy totiž musí být posouzena zejména s ohledem na vnitrostátní právní úpravu, která se použije pro případ, že si smluvní strany samy daný aspekt neupravily, na poctivé a spravedlivé tržní praktiky existující ke dni uzavření smlouvy v oblasti odměňování v dotyčné sportovní oblasti a na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechna ostatní ujednání uvedené smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází. Kromě toho je pro účely posouzení zneužívající povahy takového ujednání relevantní okolnost, že byl spotřebitel v době uzavření uvedené smlouvy nezletilou osobou a tato smlouva byla rodiči nezletilé osoby uzavřena jejím jménem.
Soudní dvůr mimoto upřesnil, že soud, který konstatoval zneužívající povahu ujednání smlouvy, která byla uzavřena mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, nemůže snížit částku dlužnou spotřebitelem na úroveň nákladů, které poskytovatel při plnění této smlouvy skutečně vynaložil.
Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.
Zdroj a foto: SDEU
