Po třech letech od chvíle, kdy se začátkem května 2022 v pražském Karolinu uskutečnil první obnovený Sjezd českých právníků, se letos v polovině května uskuteční Druhý sjezd českých právníků, který jednak naváže na úspěch prvního obnoveného sjezdu, jednak po sto letech symbolicky naváže i na tehdejší historicky II. sjezd československých právníků, který se konal v roce 1925 v Brně. O významu a historii sjezdů v minulém století se toho dosud moc neví, a tak redakce Advokátního deníku požádala odborníka na tuto problematiku Jana Kabáta, asistenta Katedry dějin státu a práva Právnické fakulty MU, o krátký přehled historického vývoje právnických sjezdů organizovaných Právnickou jednotou[1] doplněný o poznatky a zkušenosti, které mohou sloužit jako inspirace pro obnovené novodobé sjezdy právníků.
„Historii právnických sjezdů v českých zemích a na Slovensku jsem se věnoval v posledních třech letech,“ řekl v této souvislosti Jan Kabát. „Toto téma jsem pak zpracoval v obsáhlé rigorózní práci, která v letošním roce vyjde knižně a slavnostně byl měla být pokřtěna právě na květnovém Druhém sjezdu českých právníků.“
Vzhledem k tomu, že je „sjezdová tematika“ velmi obsáhlá, přichystal Jan Kabát pro Advokátní deník dva články doplněný o unikátní dobové fotografie a archiválie.
V tom prvním se věnuje sjezdům pořádaným Právnickou jednotou, předchůdkyní dnešní Jednoty českých právníků, počátkům pořádání právnických sjezdů na našem území a vrcholnému období sjezdů v meziválečném Československu.
Tématem druhého článku (který vyjde příští týden) pak bude III. sjezd československých právníků z roku 1930 v Bratislavě a IV. sjezd československých právníků: „Za socialistické právo!“
Pojem právnických sjezdů
Ještě před tím, než bude věnována pozornost historii právnických sjezdů, je vhodné přiblížit samotný výraz „sjezd“. S ohledem k období,[2] ve kterém se sjezdy na území českých zemí mezi různými profesními, zájmovými a společenskými skupinami staly oblíbené, je příhodné k tomuto účelu využít dobovou definici z Ottova slovníku naučného. Ten k pojmu „sjezd“ uvádí následující: „Sjezd, někdy kongres (lat. conventus), sluje shromáždění, jehož účastníci, mající nějaký společný zájem, z různých stran se sjíždějí k poradám o společných záležitostech, přednáškám, výměně svých myšlenek apod.“[3]
Sjezdy různých skupin osob se staly napříč Evropou fenoménem rozrůstajícím se v různých oblastech lidské činnosti. Jejich pořádání se rozvíjelo spolu s rozmachem společenských a občanských činností, zejména v podobě spolkových aktivit, přičemž v rakouské monarchii se tyto aktivity rozmohly ve druhé polovině 19. století[4] v souvislosti s liberalizací politického života po zrušení tzv. bachovského neoabsolutismu.[5] Sjezdy pak v uvedeném období – nejen na našem území – představovaly jednu z forem rozvoje společenského, občanského a spolkového života. Typicky se v českých zemích sjížděly politické strany, zájmové skupiny či profesní skupiny a od počátku 20. století také právníci.
Pokud jde o právnické sjezdy, lze je obecně definovat jako shromáždění právníků, která se pravidelně konají v určitých časových intervalech (např. v Německu každé dva roky). Jejich hlavním účelem je pečlivě zkoumat potřeby změn a doplnění platných právních předpisů, předkládat podněty pro další rozvoj právních norem, upozorňovat zákonodárce na obsahové mezery a nedostatky v právním systému a aktivně podporovat výměnu odborných názorů právníků ze všech profesních a společenských skupin.[6] Ve své podstatě jde o veřejná shromáždění, ke kterým jsou zvány všechny osoby s akademickým vzděláním v oboru práva. Sjezdy pak jsou utvářeny především osobnostmi, které zaručují jejich úspěch a odbornou úroveň. Nejinak tomu bylo i u všech historických právnických sjezdů, kterých se účastnily téměř všechny významné osobnosti z oboru práva daného období.
Obvykle jsou sjezdy organizovány právnickými organizacemi, které jsou založeny přímo za tímto účelem (jako je tomu například v Německu prostřednictvím spolku Deutscher Juristentag e. V.), anebo jež přijaly tento úkol za svůj (jako v případě českých, a později československých právnických sjezdů organizovaných Právnickou jednotou, která historicky vystupovala jako spolek jednající jménem celého právnického stavu).
V rámci sjezdů bývají právníci rozděleni do sekcí typicky oddělených podle odvětví práva nebo profesí. Sekce poté prostou většinou přijímají usnesení o odpovědích na předem pečlivě vybrané sjezdové otázky.[7] Ty se typicky zaměřují na sporné situace v právních řádech nebo na mezery v právních předpisech.
Historické české a československé sjezdy se typicky zaměřovaly na interpretačně-aplikační otázky, tedy na výklad konkrétních institutů a řešení právních situací, nebo na legislativní doporučení, tedy jakým způsobem byl měl být upraven právní řád či uzákoněn určitý institut. Objevovaly se i otázky s vazbou k výkonu právnických povolání nebo k reformě právnického studia. Odpovědi na uvedené otázky diskutované během sjezdů, záznamy ze sekčních diskusí, odůvodnění přijatých usnesení a případně i předem připravené referáty účastníků, byly pak publikovány v příslušné sjezdové publikaci.
Počátky pořádání českých právnických sjezdů
Zrod myšlenky pořádání českých právnických sjezdů
Se sjezdovou činností právníků se lze setkat napříč celým evropským prostorem. První právnický sjezd v Evropě uspořádali němečtí právníci už v roce 1860.[8] Právnické sjezdy se postupem času staly v rámci německého právnického prostředí ustálenou institucí, neboť se pravidelně konají od zmiňovaného roku 1860 prakticky nepřetržitě až do současnosti. I proto je lze bezpochyby označit za tradiční. Přibližně ve shodném období, kdy zahájili tradici pořádání vlastních právnických sjezdů němečtí právníci, rozhodli se tuto praxi následovat také právníci ve Švýcarsku, Polsku nebo například ve Skandinávii.[9]
Rakouští právníci začali pořádat vlastní právnické sjezdy až v roce 1961. Tento časový odstup byl dán tím, že se historicky považovali za přirozenou součást německých sjezdů, kterých se pravidelně účastnili. Čeští právníci se však jako občané Rakouska-Uherska s účastí na těchto sjezdech neztotožňovali, přestože na ně byli pravidelně zváni. Požadovali, aby se německé sjezdy oficiálně změnily na rakousko-německé, což však němečtí právníci odmítli. Když navíc čeští právníci neuspěli ani s myšlenkou pořádání samostatných sjezdů rakouských (předlitavských) právníků, nezbylo jim nic jiného než si v rámci Rakouska-Uherska uspořádat právnický sjezd vlastní.[10]
Poprvé se myšlenka k uspořádání prvního českého právnického sjezdu objevila v rámci události odhalení sochy Viktorina Kornela ze Všehrd, která se konala dne 27. 10. 1901 ve Všehrdově rodišti, městě Chrudimi.[11] Impulsem pro uspořádání této události bylo 400. výročí od prvního vydání nejvýznamnějšího Všehrdova díla O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery.[12] V rámci akce po samotném odhalení Všehrdovy sochy proběhla ve velkém sále Východočeského průmyslového muzea diskuse přítomných právníků (typicky členů Právnické jednoty, Právnické jednoty moravské a Spolku českých právníků Všehrd). V rámci ní vyslovil místostarosta Právnické jednoty Jan Javůrek přání, aby byl Právnickou jednotou v roce 1903 v Praze uspořádán český právnický sjezd k projednání stavovských, organizačních a legislativních otázek, a to na paměť čtyřicátého výročí založení Právnické jednoty. S touto myšlenkou byl přítomnými vysloven všeobecný souhlas a přijata závěrečná rezoluce, aby Právnická jednota jménem všech českých právníků uspořádala první sjezd.[13]
I. vědecký sjezd českých právníků v Praze (1904)
Přípravy prvního právnického sjezdu byly zahájeny v podstatě s koncem odhalení Všehrdovy sochy. Předseda Právnické jednoty Antonín Randa informoval členy jednoty se závěry chrudimské rezoluce o pověření k přípravě prvního právnického sjezdu při pravidelné schůzi spolku dne 31. 10. 1901.[14] Po diskusi a konstatování, že původně stanovený rok 1903 konání prvního sjezdu je z hlediska organizace nereálný, přijala Právnická jednota na své schůzi 9. 1. 1902 usnesení o uspořádání sjezdu v roce 1904. Na téže schůzi byl zároveň jako hlavní organizační orgán ustanoven organizační komitét sjezdu v čele s Antonínem Randou.
Ustanovený komitét poté ve schůzi ze dne 4. 2. 1902 rozhodl, že vybrané sjezdové otázky se budou na základě předchozího odborného dobrozdání týkat témat a otázek, které jsou legislativně či v běžném životě sporné nebo zajímavé. Striktně byly vyloučeny politické otázky. Komitét také určil, že sjezd bude dle otázek rozdělen do čtyř sekcí podle jednotlivých právních odvětví.[15] Klíčovým dokumentem byl – ve vztahu k prvnímu, ale fakticky každému budoucímu sjezdu – sjezdový řád. Smyslem sjezdového řádu bylo stanovení sjezdových orgánů a jejich pravomocí i pravidla jednání (např. každému účastníkovi bylo v rámci sjezdu umožněno se zapojit do sjezdové diskuse maximálně na 10 minut). Obdobné řády byly přijaty pro každý právnický sjezd.
Datum konání prvního všeprávnického[16] sjezdu bylo stanoveno na období svatodušních svátků, tedy na sobotu 21. 5. až pondělí 23. 5. 1904. Do hlavního města Čech se tehdy sjelo více než 1 300 právníků a slovanských hostů. Konečný počet právníků v Praze však zřejmě mohl být ještě vyšší, protože se ve stejný termín konala vedle všeprávnického sjezdu konkurenční akce v podobě I. sjezdu českých advokátů.[17]
V první den sjezdu se sjezdoví účastníci sešli ve vestibulu hotelu Central,[18] kde přítomné uvítal Antonín Randa. Poté se přesunuli do Národního divadla na představení Smetanovy opery Čertova stěna. Tím byl sobotní program završen. Celý sjezd byl oficiálně zahájen až plenární schůzí v poledne druhého sjezdového dne v Pantheonu Muzea Království českého (dnešního Národního muzea). Sjezd svými proslovy uvedli protektor sjezdu, nejvyšší maršálek Království českého Jiří Kristián z Lobkowicz a předseda Právnické jednoty Randa.[19] Oba ve svých řečech vyzdvihli celou událost jako první krok českých právníků k uplatnění jejich výzkumu k připravovaným revizím rakouských zákonů, zejména pak k reformě ABGB.
Po proslovech následoval přesun účastníků akce k sekčním diskusím, do kterých se přihlásili. Jednání sekcí probíhala v prostorách Karolina do večerních hodin a poté ještě celý následující den. Večerní program druhého dne byl opět společenský, neboť patřil banketu na pražském Žofíně, speciálně připravenému pro 400 pozvaných právníků z řad účastníků sjezdu. Sjezd byl slavnostně uzavřen plenární schůzí, která se konala v pondělí od 17 hod. na Staroměstské radnici. Akci svými proslovy ukončili zástupci organizačního komitétu, kteří připojili i blahopřání k Randovým 70. narozeninám. Antonín Randa pak prohlásil celý sjezd definitivně za skončený, přičemž vyslovil přání, aby se příští sjezd konal brzy na Moravě.[20]
Nejvýznamnějším dokumentem, který průběh sjezdu a jeho závěry, byla sjezdová publikace. Ta byla rozdělena na dvě části. Část A zahrnuje písemné příspěvky přispěvatelů a část B obsahuje zprávy o průběhu jednání sekcí a plenární schůze včetně sjezdových usnesení. Aby měli možnost do rozpravy zasáhnout opravdu všichni zúčastnění, byla za tímto účelem část A rozeslána všem účastníkům ještě před konáním akce.[21]
Meziválečné Československo aneb Zlatá éra právnických sjezdů
Ačkoliv měli čeští právníci ambici v brzké době ideově navázat na úspěšný první vědecký sjezd z roku 1904 druhým sjezdem, stalo se tak až v období nově vzniklého československého státu. Za zmínku stojí zřejmě jediný náznak uspořádání dalšího sjezdu za trvání Rakouska-Uherska, spočívající však pouze v písemném apelu moravské odnože Právnické jednoty k organizaci druhého právnického sjezdu v Brně Právnickou fakultou c. k. české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze.[22]
Nešlo o konkrétní snahu uspořádat sjezd, ale paradoxně pouze o pobídnutí pražských právníků ze strany těch moravských k organizaci sjezdu. Paradoxně, protože se u druhého sjezdu plánovaného na Moravě očekávalo, že bude uspořádán právě moravskou pobočkou Právnické jednoty. Není proto překvapivé, že oslovená fakulta reprezentovaná děkanem Josefem Gruberem výzvu odmítla s tím, že pro uspořádání sjezdu v Brně by pro znalost místních poměrů byla vhodnější organizátorkou právě Právnická jednota moravská.[23] Za rakouského mocnářství se už žádné další zmínky k organizaci druhého sjezdu českých právníků dle dostupných zdrojů neobjevily.
Skutečnou zlatou érou pro konání právnických sjezdů v jejich historickém vývoji bylo období meziválečného Československa v letech 1918 až 1938. V této době se v Československu konala celá řada právnických sjezdů. Kromě těch, které pořádala některá z poboček Právnické jednoty (v Praze, v Brně a v Bratislavě)[24], šlo o právnické sjezdy pořádané jinými právnickými organizacemi, jako například První odborový sjezd československých právníků v roce 1936 organizovaný Ústředím československých právníků, sjezdy pořádané slovenskými právníky[25] či sjezdy pořádané německými právníky v Československu.[26]
II. sjezd československých právníků v Brně (1925)
Záměr k uspořádání druhého sjezdu právníků byl vzkříšen až v roce 1919, tedy téměř po 15 letech od konání prvního sjezdu, a to na schůzích Právnické jednoty konaných dne 8. 5. a 15. 5. 1919 v Praze. V rámci nich bylo po dohodě s Právnickou jednotou moravskou přijato usnesení, že druhý sjezd bude v Brně uspořádán podle slibu daného na prvním sjezdu v roce 1904.[27]
Konkrétnější záznamy o organizaci druhého sjezdu se pak objevily až v roce 1923, kdy místopředseda brněnské Právnické jednoty František Weyr na popud pražské Právnické jednoty svolal do Brna ke dni 23. 2. 1923 schůzi právnických představitelů (z úřadů, soudů a dalších právnických korporací), na které bylo definitivně rozhodnuto o druhém sjezdu o letnicích roku 1924.[28] Rok konání sjezdu byl nakonec z rozhodnutí plenární schůze přípravného výboru dne 7. 12. 1923 bez bližšího odůvodnění odložen na rok 1925.[29] Zároveň byl Právnickou jednotou moravskou dne 4. 4. 1923 konstituován přípravný sjezdový výbor, jehož předsedou byl jmenován druhý prezident Nejvyššího soudu ČSR František Vážný a generálním tajemníkem profesor občanského práva brněnské právnické fakulty Jaromír Sedláček, který byl pověřen vedením veškerých organizačních úkonů. Sjezdový řád byl po drobných úpravách převzat z prvního sjezdu z roku 1904.
Účely sjezdu je třeba na rozdíl od sjezdu prvního vnímat v širším kontextu, a to zejména v kontextu nově vzniklé ČSR. Zatímco první sjezd byl do jisté míry manifestační akcí českých právníků v rámci rakousko-uherské právní vědy a praxe, jehož otázky se týkaly rakouského právního řádu, otázky druhého sjezdu se týkaly československého právního řádu se všemi jeho problémy.[30] V tomto smyslu byl za hlavní účel druhého sjezdu označen úkol významně se podílet na jednotné kodifikaci československého právního řádu, která by odpovídala tehdejším hospodářským a sociálním potřebám.[31]
Legitimitu uvedeného účelu druhého sjezdu dokládala i míra státního zájmu. Zatímco první sjezd, který byl ze strany rakousko-uherské monarchie podpořen pouze v rovině formální (záštitou českého nejvyššího maršálka, pozdravnými telegramy významných představitelů včetně císaře), druhý sjezd se ze strany státu dočkal podpory mnohem větší. Podpora nespočívala pouze v průběžné propagaci celé akce či v uvolnění státních úředníků k účasti na akci,[32] ale též v alokaci finančního příspěvku k organizaci sjezdu ve výši 150 000 korun ze státního rozpočtu.[33] Za vládu ČSR se pak sjezdu zúčastnili ministr spravedlnosti Josef Dolanský, ministr unifikací Ivan Markovič a ministr s plnou mocí pro správu Slovenska Jozef Kállay.[34]
Druhý sjezd, konaný od 30. 5. do 2. 6. 1925, začal v sobotu večer kulturním programem – představením Janáčkovy opery Její pastorkyňa za účasti významných hostů a zástupců vlády.[35] Oficiální zahájení proběhlo v neděli ráno ve Velké aule České vysoké školy technické, kde před plným sálem (sjezdu se zúčastnilo přibližně 1 200 československých i zahraničních právníků) pronesl úvodní projev František Vážný.[36] V poledne se přítomní právníci rozešli dle svých specializací do příslušných sekcí.[37] V rámci sekčních jednání probíhaly prakticky až do dalšího dne diskuse nad celkem 57 předem poslanými sjezdovými pracemi.
Sjezd byl ukončen plenárním zasedáním, které schválilo sjezdová usnesení (později publikovaná v rozsáhlé sjezdové publikaci) a rovněž návrh Karla Hermanna-Otavského k utvoření stálého sjezdového výboru, jehož úkolem by bylo každých pět let pořádat sjezdy československých právníků. Ačkoliv byl tento návrh nadšeně přijat, žádný takový výbor nikdy nevznikl a po pěti letech se podařilo v období první republiky uspořádat pouze sjezd jediný, a to III. sjezd československých právníků, který se konal roku 1930 v Bratislavě.
JUDr. Jan Kabát, působí jako asistent na Katedře dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, vyučuje právní dějiny a římské právo, je také právníkem Právního odboru rektorátu Masarykovy univerzity.
Zdroje obrázků: soukromý archiv J. Kabáta (hlavní foto a obr. 1, 2, 3, 4) a Světozor k jubileu 25letého trvání České vys. školy technické v Brně. Světozor. 1925, roč. 25, č. 21, s. 513 (obr. 5)
[1] Kromě těchto sjezdů se však na našem území a na Slovensku konala celá řada dalších sjezdů. Blíže k tomu ještě dále.
[2] Zhruba od druhé poloviny 19. století.
[3] Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. 20. třída, Sv. 23. Praha: J. Otto, 1905, str. 239.
[4] Blíže k tomu DRAŠAROVÁ, Eva. Stát, spolek a spolčování. Online. In: Národní archiv České republiky. Dostupné z: http://old.nacr.cz/E-publ/paginae/fulltext/1993/Drasarova.pdf. [citováno 2024-01-26].
[5] FISCHEROVÁ, Eva. Rozvoj spolkové aktivity v Předlitavsku od druhé poloviny 19. století s důrazem na vznik a působení Národní jednoty pro východní Moravu. Dvacáté století. 2018, roč. 10, č. 2, str. 8. ISSN 2336-6656.
[6] K definici právnického sjezdu byl použit popis užívaný současně působícím spolkem
Deutscher Juristentag e.V., který v Německu pravidelně pořádá tamní právnické sjezdy. S velmi podobnou definicí se však lze setkat už u československých právníků. Viz Deutscher Juristentag e.V. Über der Verein. Online. [2024]. Dostupné z: https://djt.de/djt-e-v/der-verein/ueber-uns/. [citováno 2024-07-06].
[7] Pro přehled všech otázek historických sjezdů u nás viz Přílohu č. 1 k autorově rigorózní práci.
[8] K podrobné historii německých sjezdů viz např. BUSSE, Felix. (ed.). 150 Jahre Deutscher Juristentag: Festschrift Deutscher Juristentag 1860–2010. München: C. H. Beck Verlag, 2010. ISBN 978-3-406-59824-1.
[9] I. sjezd švýcarských právníků se konal v roce 1862 v Zürichu, I. sjezd severských právníků v roce 1872 v Kodani za účasti dánských, švédských a norských právníků a I. sjezd polských právníků v roce 1887 ve Varšavě.
[10] Publikace prvního vědeckého sjezdu českých právníků: konaného v Praze ve dnech 21., 22. a 23. května 1904. Praha: Nákladem sjezdu, 1904, s. 60–61.
[11] Blíže k tomu Oslava památky mistra Viktorina Kornela ze Všehrd. Národní listy. 1898, roč. 38, č. 143 ze dne 25. 5. 1898, str. 2. ISSN 1214-1240.
[12] Celou akci organizoval zvláštní výbor společně ustanovený Právnickou jednotou, I. třídou České akademie univerzitních profesorů a Spolkem českých právníků Všehrd.
[13] Lze se domnívat, že toto pověření dalo Právnické jednotě do budoucna legitimaci pořádat právnické sjezdy jménem všech právníků a pro všechny právníky až do roku 1949, ve kterém se konal poslední IV. sjezd československých právníků.
[14] POSPÍŠIL, V. Zprávy o schůzích Právnické Jednoty v Praze. Právník. 1901, roč. 40, str. 792–793.
[15] Šlo o sekci: I. pro právo civilní (občanské, obchodní, směnečné a horní), II. pro civilní řád soudní, III. pro trestní právo hmotné i procesní a IV. pro veřejné právo a národohospodářskou politiku. Blíže k tomu POSPÍŠIL, Vilém. Zpráva o valné hromadě Právnické Jednoty v Praze konané dne 27. února 1902. Právník. 1902, roč. 41, str. 211–212. ISSN 0231-6625.
[16] Aby byl sjezd skutečně všeprávnický a co nejvíce právníků z českých zemí, krajští jednatelé Právnické jednoty byli pověřeni, aby sestavili „katastr právníků“ – adresář, na základě kterého byli jednotliví účastníci na akci pozváni v co možná největší míře. Srov. BOHUSLAV, Jan Václav a POSPÍŠIL, Vilém. Zpráva o valné hromadě Právnické jednoty v Praze konané dne 12. února 1903. Právník. 1903, roč. 42, str. 136. ISSN 0231-6625. Význam měla i velká medializace celé akce. Ještě před konáním sjezdu byli čeští právníci vyzváni k účasti na něm v provolání Právnické jednoty „Českému právnictvu!“ Viz např. Českému právnictvu! Národní listy. 1903, roč. 43, č. 101 ze dne 12. 4. 1903, str. 17. ISSN 1214-1240.
[17] Viz První sjezd českých advokátů. Právník. 1904, roč. 43, str. 445–446. ISSN 0231-6625. Další sjezdy advokátů se konaly v letech 1925, 1928 a 1936.
[18] Dle dobových zpráv dvorana hotelu tehdejší velké návštěvě nestačila. Viz První vědecký sjezd českých právníků v Praze, 21.–23. května 1904, op. cit., str. 132.
[19] Jeho proslov v Rakousku podnítil diskusi o založení samostatných rakouských sjezdů. Srov. Ein österreichischer Juristentag. Gerichtshalle. 1904, roč. 38, č. 37, str. 365–366.
[20] První vědecký sjezd českých právníků v Praze, 21.–23. května 1904, str. 159.
[21] Vedle publikace byl při příležitosti sjezdu a na počest Antonína Randy vydán také almanach českých právníků, který obsahoval přes 600 biografií českých právníků. Viz NAVRÁTIL, Michal (ed.). Almanach českých právníků: k prvnímu sjezdu českých právníků v Praze roku 1904. Praha: M. Navrátil, 1904.
[22] Řádná valná hromada. Zprávy Právnické jednoty Moravské v Brně. 1913, roč. 22, č. 1, str. 55. ISSN 1802-7008.
[23] Zprávy spolkové. Zprávy Právnické jednoty Moravské v Brně. 1913, roč. 22, č. 2, str. 111–112. ISSN 1802-7008.
[24] Jednalo se zejména o sjezdy kontinuálně navazující na první sjezd z roku 1904. Konkrétně šlo o II. sjezd československých právníků v roce 1925 v Brně a III. sjezd československých právníků v roce 1930 v Bratislavě. Právnická jednota v Bratislavě pak uspořádala ještě I. sjezd právníků slovanských států v roce 1933 v Bratislavě a poté I. unifikační sjezd československých právníků v roce 1937, opět v Bratislavě.
[25] Slovenské sjezdy se konaly celkem tři. První sjezd se konal v roce 1918 v Žilině a zbylé dva v letech 1920 a 1922 v Bratislavě, a to za účelem spolupráce Ministerstva pro sjednocení zákonů a organizace správy se slovenskými odborníky na uherské právo při sjednocování právních předpisů.
[26] Německých sjezdů se v letech 1923 až 1937 konalo – s dvouletou pravidelností – celkem osm. Šlo o významné akce německých právníků konané typicky v sudetoněmeckých oblastech tehdejšího Československa za účelem vzájemného setkávání a odborné diskuse dobových právních problémů.
[27] TLAMICH, Zdeněk. Týdenní sjezd Právnické jednoty. Právník. 1919, roč. 58, č. 10, str. 330. ISSN 0231-6625.
[28] Rok konání sjezdu 1924 se jevil jako symbolický s ohledem k několika přiléhavým výročím. K uvedenému roku se vázalo jednak dvacáté výročí od konání prvního sjezdu, dále šedesáté výročí od založení Právnické jednoty, a nakonec také desáté výročí od smrti Antonína Randy. Viz POLANSKÝ, Evžen. Zpráva o valné hromadě Právnické Jednoty v Praze konané dne 26. dubna 1923. Právník. 1923, roč. 62, str. 241–244. ISSN 0231-6625.
[29] Druhý sjezd právníků československých: konaný ve dnech 31. května, 1. a 2. června 1925 v Brně. Brno: Nákladem přípravného výboru druhého práv. sjezdu, 1925, str. 3.
[30] Tehdejší právní řád se po recepci právního řádu a státní správy bývalého Rakouska-Uherska potýkal s problémem tzv. právního dualismu, kdy na území českých zemí platilo historicky rakouské právo a na území Slovenska uherské právo.
[31] Blíže k tomu KALLAB, Jaroslav. Právo a právníci v demokracii. Lidové noviny. 1925, roč. 33, č. 270 ze dne 30. 5. 1925, str. 1. ISSN 1802-6265. SEDLÁČEK, Jaromír. Druhý právnický sjezd. Časopis pro právní a státní vědu. 1923, roč. 6, str. 163–168. ISSN 1801-3295.
[32] O uvolnění právníků ve státní službě požádali sami organizátoři akce přípisem ze dne 9. 4. 1925 adresovaným vládě ČSR. Blíže k tomu NA, Ministerstvo vnitra, kart. č. 246 – Opis přípisu PMR ministerstvu vnitra ze dne 15. 4. 1925, č. j. 2299/1359.
[33] Původně organizační výbor požádal vládu o státní příspěvek ve výši 500 000 korun. Vláda poté usnesením ze dne 8. 11. 1923, č. j. 8037/1359, schválila finanční podporu ve výši 150 000 korun, z toho 50 000 korun z rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty a 25 000 korun z rozpočtu ministerstva zahraničí. Zbytek částky byl hrazen z rozpočtů ministerstva spravedlnosti, financí a vnitra. Ministerstvo unifikací na sjezd nepřispělo ničím. Viz NA, Předsednictvo ministerské rady, kart. č. 260 – spis o sp. zn. 8037/1359.
[34] Jak vyplývá z usnesení PMR ze dne 7. 5. 1925, č. j. 2928/1359. Viz NA, Ministerstvo vnitra, kart. č. 246 – Přípis PMR presidiím všech ministerstev ve věci II. vědeckého sjezdu čsl. právníků v Brně ze dne 18. 5. 1925, č. j. 3115/1359.
[35] ČÁDA, František. Druhý sjezd československých právníků v Brně. Všehrd. 1924–1925, roč. 6, č. 10, str. 281–283. ISSN 1210-5740.
[36] Dnešní Aula v budově Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně, která čítá zhruba 300 míst k sezení. Mnozí účastníci se tísnili na chodbách či schodištích budovy. Viz Druhý sjezd právníků československých: konaný ve dnech 31. května, 1. a 2. června 1925 v Brně, op. cit., str. 13.
[37] Sekcí bylo celkem pět: I. pro právo občanské a obchodní, II. pro civilní řád procesní, III. pro trestní právo a řízení, IV. pro správní právo a V. pro právo finanční.
