Ústavní soud zveřejnil 2. dubna nález sp. zn. Pl. ÚS 13/24, podle kterého, týká-li se rozhodnutí orgánu veřejné správy základních práv a svobod, nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu, a to ani tehdy, existují-li utajované informace, o které by se toto rozhodnutí opíralo. Ústavní soud přezkoumal zákonnou výluku ze soudního přezkumu. Rozhodnutí podle napadeného ustanovení se týkala práva svobodně podnikat a práva vlastnit majetek, proto je jejich výluka ze soudního přezkumu v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Městský soud v Praze (navrhovatel) navrhl Ústavnímu soudu zrušení § 10 odst. 5 věty druhé zákona č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (zákon č. 594/2004 Sb.). Napadené ustanovení vylučuje soudní přezkum správního rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o udělení, neudělení, zrušení, pozastavení, změně nebo odvolání individuálního vývozního povolení nebo souhrnného vývozního povolení zboží dvojího užití nebo povolení k poskytnutí zprostředkovatelských služeb.
V řízení před obecnými soudy navrhovatel projednává správní žalobu obchodní společnosti, domáhající se zrušení rozhodnutí ministerstva z dubna 2023. Tímto rozhodnutím ministerstvo podle § 9 odst. 2 písm. d) zákona č. 594/2004 Sb. neudělilo žalobkyni povolení pro vývoz viru klasického moru prasat (Swine pest virus C) na lyofilizačním médiu (zboží) pro konečného uživatele do Ruské federace. Podle stručného odůvodnění správního rozhodnutí, čítajícího pouhou jednu stranu textu, si ministerstvo vyžádalo vyjádření Ministerstva zahraničních věcí, které nedoporučilo udělení povolení s tím, že by to neodpovídalo zahraničněpolitickým zájmům České republiky. Negativní vyjádření k žádosti žalobkyně dal také Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Obsah stanovisek není ve správním rozhodnutí blíže rozveden. Obě stanoviska ministerstvo zaslalo žalobkyni k seznámení se s jejich obsahem formou vzdáleného přístupu a informovalo ji o možnosti nahlédnout do zbylých částí správního spisu a o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čehož žalobkyně nevyužila. Ministerstvo posléze rozhodlo o neudělení povolení k vývozu zboží, neboť povolení by bylo v rozporu s (blíže neupřesněným) zahraničněpolitickým zájmem České republiky. Žalobkyně podala žalobu navzdory výluce ze soudního přezkumu, neboť sama tuto výluku považuje za protiústavní.
Podle navrhovatele je výluka ze soudního přezkumu obsažená v napadeném ustanovení v rozporu s právem na přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina). Z pravomoci soudů nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Žalobkyně přitom byla správním rozhodnutím ministerstva zkrácena na svém právu vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť zboží nemůže vyvézt do Ruské federace. Nebude-li přitom zboží uloženo u konečného uživatele, nebude moci žalobkyně následně uskutečnit vývoz své vakcíny do Ruské federace a obchodovat s ní. Vzhledem k tomu, že daná činnost tvoří předmět podnikání žalobkyně, je tím dotčeno i její ústavně zaručené právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud (soudce zpravodaj Josef Fiala) rozhodl v plénu tak, že napadené ustanovení § 10 odst. 5 věty druhé zákona č. 594/2004 Sb. zrušil dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
K přijetí napadeného ustanovení došlo v souvislosti s nařízením Rady (ES) č. 1334/2000 ze dne 22. června 2000, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. Podle přijaté právní úpravy není rozhodné, zda k vydání správního rozhodnutí došlo pro nesplnění podmínek vyplývajících z příslušných ustanovení unijního nařízení, nebo proto, že je to odůvodněno zahraničněpolitickými nebo bezpečnostními zájmy České republiky, byť podmínky podle unijních nařízení jinak splněny jsou. Všechny zákonné důvody pro neudělení povolení, jeho zrušení, změnu nebo odvolání, jsou pro účely výluky ze soudního přezkumu postaveny naroveň a soudní přezkum je u nich zcela vyloučen. Celá právní úprava obsažená v zákoně č. 594/2004 Sb. také nerozlišuje, jaká je cílová země vývozu. Podstatné je, že jde o jakoukoliv třetí zemi (mimo EU).
Týká-li se rozhodnutí orgánu veřejné správy základních práv a svobod, podle článku 36 odst. 2 Listiny základních práv takové rozhodnutí nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu. Správní rozhodnutí uvedená v napadeném § 10 odst. 5 věty druhé zákona č. 594/2004 Sb. se týkají základních práv, konkrétně práva svobodně podnikat a práva vlastnit majetek, proto je jejich výluka ze soudního přezkumu v rozporu Listinou. Pro posuzování ústavnosti výluky je přitom nerozhodné, že hospodářských práv se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které ho provádějí.
Vláda ve svém vyjádření argumentovala mimo jiné tím, že výluka ze soudního přezkumu je odůvodněna požadavkem na ochranu utajovaných informací. Z ústavněprávního pohledu je ovšem nerozhodné, zda v případu posuzovaném městským soudem obsahovala stanoviska (vyjádření) Ministerstva zahraničních věcí a ÚZSI utajované informace, nebo nikoliv. Zákaz vyloučení správních rozhodnutí týkajících se základních práv se soudního přezkumu totiž platí podle Ústavního soudu i tehdy, existují-li utajované informace, o které by se správní rozhodnutí opíralo. Zájem na soudním přezkumu správních rozhodnutí založených na utajovaných informacích může být dokonce vyšší než u jiných rozhodnutí. Účastník řízení se totiž s podklady rozhodnutí obsahujícími utajované informace nemůže seznámit a závazná stanoviska či vyjádření dotčených orgánů nejsou samostatně přezkoumatelná.
Ústavní soud tedy musel napadené ustanovení zrušit, neboť jeho jednoznačné znění zakotvující výluku nebylo možné ústavně souladně vyložit.
Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/24 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: redakce AD
